26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Brány pekelné ji nepřemohly

6. 1. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/2 Palachův týden 1989, 6.1.2009, Autor: Pavel Motyčka

Příloha: Doma

Když car v 19. století poslal skupinu Poláků do vyhnanství na Ural, asi ani netušil, že tím zapříčiní vznik katolické farnosti hluboko ve své rozlehlé říši. Exulanti, aby zachránili svoji víru, brzy v místě svého vyhnanství – v Permu – postavili kostel, který se stal symbolem naděje a oporou jejich duchovního života.
Rozvoj farnosti však netrval dlouho. Relativní toleranci vystřídala bolševická krutovláda, která se nezastavila před ničím. Ve třicátých letech minulého století uvěznili komunisti kněze Františka Budrise s několika desítkami farníků, po vykonstruovaném procesu všechny odsoudili k trestu smrti a zavraždili je. Budovu kostela postupně přeměnili v klub hluchoněmých a v kino. Historické předměty odvezli do muzea. Tím pro ně věc skončila. Bůh ale na své věrné nezapomněl.
Po pádu komunistické totality v Rusku byl se sluhou Božím Františkem Budrisem zahájen proces blahořečení a permská farnost opět ožila. Opět se ukázalo, že jsou slova Bible o odumřelém zrnu, které přináší úrodu, stále aktuální. Dnes chod farnosti zajišťuje polský kněz Andrej, jáhen a tři řeholnice z řádu sv. Kříže – dvě Slovenky a jedna Češka, sestra Filipa. Ta se o současných poměrech ve farnosti vyjadřuje následovně: „Začátky v roce 1993 byly velmi těžké. Z vyprávění vím, že zde byl sám kněz s hrstkou farníků. Ke všemu měsíc po převzetí kostela od státu došlo k požáru, při kterém shořela jeho střecha. Muselo se začít od nuly. Dnes nedělní bohoslužby navštěvuje pravidelně asi šedesát lidí. Když si představíme, že déle než půlstoletí žili svoji víru bez kněze a bez svátostí, musí nám to připadat jako malý zázrak. Úkolem nás sester je především vést katechezi a napomáhat knězi při chodu farnosti.“
Pro farnost je přínosem i působení pěti sester Matky Terezy, které vedle kostela postavily dům pro bezdomovce a alkoholiky. Zájem o jejich nezištnou pomoc je v milionovém městě obrovský. Dům je neustále plný k prasknutí.

Pestrý život farnosti
Duchovní život farnosti netvoří jen mše svaté. Je zde spousta aktivit pro nejrůznější společenství. Asi hlavní pozornost se soustřeďuje na budoucnost farnosti – děti a mládež, které jsou rozděleny do několika skupinek podle věku. Každý týden se pro ně koná nedělní škola, kde se mladí díky katechezím a duchovním rozhovorům seznamují se základními pravdami katolické nauky. V rámci nedělní školy probíhá také příprava na první svaté přijímání, ke kterému tento rok přistoupí dvě děti. Další slibně se rozvíjející aktivitou je tzv. ženský klub. Asi dvanáct matek a babiček z místních rodin se každý měsíc schází ke společné modlitbě, rozjímání Písma svatého, duchovním rozhovorům a na řadu přijde i neformální popovídání o každodenních problémech. O dalších aktivitách se vyjadřuje opět sestra Filipa: „Snažíme se každý měsíc uspořádat nějakou akci, která by farnost oživila. Například v prosinci to byla příprava společné štědrovečerní večeře, na jaře chystáme velikonoční slavnosti, v květnu májové pobožnosti… Služba nás sester se však nesoustřeďuje jen na oblast duchovní, ale i na oblast sociální.“

Domovní služba
S nebývalým zájmem se setkává u lidí věřících i nevěřících tzv. domovní služba. Sestry navštíví každý den několik nemocných, imobilních nebo starých lidí, kteří by se bez jejich pomoci jen těžko obešli. Uklidit, vyprat, vyžehlit, nakoupit, přinést léky, ošetřit, popovídat si. Jak jednoduché, ale také náročné a důležité. Přicházejí stále nové a nové žádosti: „Prosím, pomozte mi v těžké situaci.“ Bohužel. Možnosti sester jsou omezené, takže v poslední době musí s těžkým srdcem tyto prosby odmítat.
Mezi další sociální aktivity patří výuka ručních prací ve třídách pro romské děti nebo spolupráce s organizací Most lásky, která se snaží pomáhat dětem ze sociálně slabých rodin. Veškerou činnost je ovšem nutné konat citlivě vzhledem k převažujícímu pravoslaví. Někteří jeho představitelé se zpočátku na obnovu katolické farnosti dívali s nedůvěrou a s obavami, že dojde k přetahování věřících. Nestalo se tak. A aby byly pochybnosti rozptýleny, sestry nemluví o misii, ale o péči a službě potřebným – především z řad katolíků.
A jak sestry vidí své působení do budoucnosti? Sestra Filipa představuje pastorační vize následovně: „Chceme se více soustředit na práci s rodinami. Na bohoslužby přichází jen několik mladých rodin. Chtěli bychom jich oslovit více. Obrovským problémem celé společnosti je v Rusku vysoká rozvodovost, která se nevyhýbá ani katolíkům. V naší farnosti je většina farníků rozvedených. Komunistická totalita zničila v lidech tradiční hodnoty a my chceme do budoucna lidem pomoci v jejich hledání a nalézání. Jde to velmi pomalu, ale naděje nás neopouští.“


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou