26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Aby si pro radu nepřišli pozdě

9. 11. 2021

|
Tisk
|

Přibližně dvacet tři tisíc dětí u nás každý rok zažívá rozvod svých rodičů a dalších deset tisíc dětí rozchod rodičů z nesezdaného soužití. Jak konstatuje Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu, nemuselo by to vždy nastat, kdyby lidé věděli, jak vztahovým problémům předcházet.

Vydání: 2021/46 Biskupové na pouti v Římě, 9.11.2021, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 46


Představte si dítě. Jeho rodiče se rozvedli. Oba založili nové rodiny a mají další děti. Dané dítě se pohybuje mezi oběma rodiči, ale doma se možná necítí nikde. Mediátorka a rodinná konzultantka Valéria Šmýrová z ostravského Centra pro rodinu a sociální péči během mezinárodní konference hovoří o dětech, které vyrůstají v přeskládaných, tzv. patchworkových rodinách. „Co se pak s těmito dětmi děje? Co asi prožívají? Jak se jim žije? Jaké budou mít tyto děti vlastní rodiny a vztahy?“ klade otázky na konferenci o rodinné politice – už dvacáté v pořadí, která se konala 19. října v prostorách Senátu.
Dalo by se vůbec takovým situacím předejít? Podle odborníků ano. Bohužel ale mnohé páry (zhruba čtyři pětiny) přicházejí hledat pomoc pozdě a vztahy už nelze zachránit. „Proto je třeba klást důraz na prevenci. Mnoho lidí vůbec neví, že existují programy primární prevence. V dnešní společnosti se nevěnuje pozornost budování vztahů, což znamená, abychom se vybavovali těmi kompetencemi, které potřebujeme mít pro manželství a rodičovství. Tomu se už léta věnuje církev a právě to může církev společnosti nabídnout,“ říká Marie Oujezdská s tím, že velkým tématem je třeba společný čas. Podle statistik nemá na 30 % rodičovských párů žádné společné aktivity, většinou právě z časových důvodů a pracovní přetíženosti. Letošní téma konference se věnovalo překážkám pro založení rodiny s cílem formulovat podněty pro rodinnou politiku v ČR.
Problémy v komunikaci
„Hlavními důvody rozchodu partnerství jsou vedle nevěry problémy v komunikaci, nedostatek pozornosti a malá snaha problémy řešit,“ říká Valéria Šmýrová s tím, že mnohým z nich i rozpadům rodin lze předcházet právě vhodnou prevencí.
Katarína Dubělčíková, vedoucí poradenství Centra pro rodinu a sociální péči, uvádí, že na jejich ostravské centrum se obrací stále více lidí (až 500 párů ročně), a to i navzdory tomu, že lidé u nás pomoc v manželské krizi příliš nevyhledávají. „Vedle konzultací, mediací či psychologického poradenství nabízíme také primární prevenci,“ říká a vyjmenovává mezi nimi přípravu na manželství, kurzy efektivního rodičovství, Cestu efektivní komunikace (ta vznikla na základě poptávky klientů), Školu rodičovských kompetencí, manželská setkání, víkendy podporující vztahy v rodině a další.
Marie Oujezdská pak vysvětluje, že veškeré tyto aktivity zájemci najdou na rozcestníku www.rodinnysvaz.cz, kde jsou kontakty na všechna rodinná centra v ČR. Existuje i celá řada dalších preventivních programů online, kurzy Alfa, manželské večery, manželská setkání a podobně. Web www.manzelumnablizku.cz nabízí zase semináře a rozhovory o naslouchání, které vznikly ve spolupráci s Knihovnou biskupství brněnského.
Mediátor Jan Zajíček se při své práci setkává s lidmi, kteří by rádi měli spokojené manželství, ale v praxi se jim to nedaří. Jeho přednášku na téma „Co můžeme udělat pro spokojené manželství“, ve které vychází ze své dlouholeté praxe, lze shlédnout mj. na youtube kanálu Národního centra pro rodinu. „Kdybych měl jednou větou říct, jak se to dělá, aby manželství bylo spokojené, tak jde o to zvládnout umění, jak na sebe vhodně reagovat,“ shrnuje s tím, že cesta k tomu je někdy dost dlouhá, třeba i celoživotní.
Člověk se podle jeho slov potřebuje cítit schopný, spokojený a spolupodílející se, bezpodmínečně přijímaný. Pokud má toto naplněno, je radost s ním být. Ale když to nemá, jeho bazální spokojenost, veselost, komunikativnost a přátelskost se promění v prudérnost, nekomunikativnost, až v těžkou snesitelnost pro okolí. A proto bychom neměli reagovat na to, co a jak nám partner říká, ale spíš se snažit hledat, co za tím je. Někdo volá po lásce, ale říká si o to nevhodnou pozorností: je ironický, sarkastický, vtipkuje na účet druhého.
Pokud ale na jeho touhu po lásce není odpovězeno, přitvrdí a jde do boje o moc (až ty, tak potom já; když ne ty, tak proč já…). A protože opět nedosáhne svého cíle – a není ujištěn, že je milován – jde ještě dál: „Bude tě to bolet tak, jako to bolí mě. Ukážu ti, jakou cítím bolest, abys to změnil.“ Ale když ani toto nevede k jeho cíli a protějšek nepoznal, že volá po lásce, vede to k rezignaci a ztrátě smyslu. Člověk už nevěří, že mu ještě může být s tím druhým hezky.
„Když to v manželství dojde až do této fáze, jsme pod velkým tlakem a začneme somatizovat a postupně selhávají důležité orgány. Tady je potřeba, aby si lidé uvědomili, že se musí do sebe znovu zamilovat. Znovu na sobě najít něco pozitivního a vybudovat vztah úplně od začátku, na zelené louce. Pak je šance, že se to povede,“ vysvětluje Jan Zajíček.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou