Desatero je základem naší civilizace

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Manželka Jiřího Václava, scenáristka a režisérka. Od roku 1990 pracovala v týdeníku Respekt, od roku 1991 měla na starost dramaturgii a režírovala Debatní kluby v Divadle v Řeznické; v produkci svého manžela vytvořila pro ČT cyklus těchto debat pod názvem Respektování (za ně obdržela od FITES cenu Trilobit 1993). V letech 1996 až 2002 vytvořila 80 dílů dokumentárního cyklu ČT „Co je to doma?“. Nadále se věnuje sociálním dokumentům. Společně s manželem pečuje o svoji 96letou maminku.

Proč se při své práci věnujete pomoci druhým lidem?
Spolu s manželem jsme udělali řadu dokumentů, které se týkaly především tématu opuštěných dětí, ale také dalších skupin - např. starších lidí či lidí s postižením. Naše motivy zabývat se touto problematikou nepocházejí z nějaké frustrace. Naopak: máme své vlastní výborné děti a vnuky, velkou rodinu. Totéž bychom přáli všem lidem. Ve své práci jsme pouze chtěli na pozitivních příkladech ukázat, že i když někdo prochází velkým životním neštěstím, dá se mu pomoci a jeho případ řešit. Při natáčení jsme měli možnost navštívit řadu míst - byli jsme v dětských domovech, kojeneckých ústavech, diagnostických ústavech, a protože zaměstnanci těchto zařízení s námi velmi dobře spolupracovali, podařilo se – i díky našim pořadům - během pár let najít pěstounské rodiny pro zhruba dvě stovky dětí. Také se nám díky této práci téměř zcela změnil okruh přátel. Staly se jimi pěstounské rodiny, především z Moravy.

V čem vidíte příčinu toho, že se naše společnost stále ještě nedokáže postarat o staré či handicapované lidi?
Myslím, že je to pozůstatek z totality, kdy se dbalo jen na kolektivní výchovu a chyběla výchova k rodině. Pamatuji si, jak nám na začátku 60. let jakýsi vysoký funkcionář KSČ vykládal, že my mladí se budeme mít dobře, protože komunistická společnost nám odebere děti a dá je do ústavu – zatímco my budeme moci budovat komunismus. Vždy na neděli nám pak děti budou půjčovat. Hovořilo se o něčem úžasném, psaly se o tom dokonce i „odborné“ knihy. To je - naštěstí - již minulostí, ale nová doba zase přinesla jiné nectnosti. Dokud se budou média živit spíše negativními zprávami, nic se dopředu nehne. K nápravě společnosti je nutné sdělovat především pozitivní zprávy, ukazovat dobré příklady řešení těžkých životních situací, a dodávat tak lidem víru, že nesobecký život přináší člověku to pravé uspokojení, i když to stojí práci a odříkání.

Jak vnímáte víru v Boha?
Vyrostla jsem v katolické rodině, nejvíce na mne působila moje babička – to byla nesmírně dobrá a pozitivní žena. Mohu říci, že nejkrásnější pěstounské rodiny jsou rodiny věřící. Já věřím nejen v Boha, ale i v člověka a v jeho schopnost konat dobro. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 9 23. února – 1. března 2021

Zralost, pokora a vlídnost Jana Sokola

Zpráva o úmrtí filozofa Jana Sokola vyvolala mnoho reakcí. Jeho přátelé, spolupracovníci z disentu či akademické obce se s KT podělili o osobní vzpomínky.

celý článek


Prodral se i skrz železnou oponu

Katolíky po celém světě, a nejen je, spojuje Vatikánský rozhlas už 90 let. Vysílá nepřetržitě od 12. února 1931. Jakou roli hrála česká redakce v minulosti a kam se ubírá nyní?

celý článek


Papež navštíví rozdělenou zemi

Cesta papeže Františka do Iráku, která má proběhnout od 5. do 8. března, jej přivede do hluboce rozdělené země, kde se před lety nezdařil pokus o nastolení demokratických…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay