Chválí tě zvířata divoká i krotká
Vydání: 2023/11 Inaugurace s požehnáním, 14.3.2023, Autor: Alena Scheinostová
Příloha: Doma 11
Možná už děti přinesly ze školky papírového králíčka na velikonoční dekoraci. Možná se ve škole zrovna učily o zajících březňáčcích anebo se skautem věšely ptačí budky. Na farmách, ba i farních dvorech, se už rodí kůzlata a jehňata.
Ve farní zahradě v Blansku se právě rodí jehňata a děti se na ně s chutí chodí podívat. Snímek Vendula Zachovalová
Na výletě do lesa, ovšem klidně i v rušném parku uprostřed města nás v těchto dnech může překvapit nejen sousedovic pes, ale také malí zajíčci, veverky nebo třeba plši. Dokonce i ve velkoměstských lesoparcích žijí srny a jeleni, nebo i mufloni a divoká prasata. I jejich mláďata se právě rodí. Znamená to nejen, že nás mohou čekat neobvyklá setkání, ale také bychom měli své chování venku těmto křehkým tvorům přizpůsobit. Platí to pro dospělé stejně jako pro děti, kterým můžeme nabídnout víc než jen zákaz.
Psa držme na vodítku
Ochránci přírody znovu a znovu připomínají, že ne každé mládě někde v trávě je nutně ztracené a potřebuje pomoc. „Princip je jednoduchý: když najdu zajíčka, který si jen tak sedí a kouká, nic neřeším, otočím se a jdu pryč. Totéž srneček. Jiné je, když zvířátko zmateně pobíhá, píská nebo je viditelně zraněné. Opuštěné veverče je naopak potřeba co nejrychleji sebrat a zahřát,“ vypočítává pro KT Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).
Jenže kolik z nás bezpečně odliší veverče od zajíčka?! „Když nevím, zavolám. To je základ,“ odpovídá Petr Stýblo jednoduše. Inicia-
tiva ČSOP Zvíře v nouzi provozuje webovou stránku Zvirevnouzi.cz obsahující užitečné informace i potřebné kontakty a zřídila také stejnojmennou mobilní aplikaci. I pokud najdeme poraněné nebo ztracené mládě někde na výletě v lese, aplikace v telefonu s GPS nás dokáže propojit s nejbližší záchrannou stanicí, kde poradí a případně zvířátko převezmou do péče. Stejnou službu i bez internetového připojení pak poskytnou na dispečinku na telefonní lince 774 155 155.
Petr Stýblo připomíná, že i když je snaha zvířátkům pomoci ušlechtilá, na prvním místě má být vždy bezpečnost člověka. „Nejde o to, že byste se kontaktem se zvířetem mohli něčím nakazit – to není s výjimkou šelem, jako je třeba liška, příliš pravděpodobné. Některá zvířata ale dokážou člověka zranit, například labuť. To je další důvod, proč je lepší sám nezasahovat, ale přivolat naše odborníky,“ dodává Stýblo. Přesto je tu jedna věc, která pomůže možná víc než všechny dobře míněné zásahy dohromady: jdeme-li do přírody nebo parku s pejskem, držme ho během vycházky na vodítku. „Sám mám psa a vím, jaká je to otrava, ale předejdete tak tomu, že pes mládě zraní nebo je odnese od mámy a ta už je potom nenajde,“ dodává Petr Stýblo.
Při záchranných stanicích často fungují zookoutky, kde se zvířátka zotavují nebo tu mají trvalý domov ta handicapovaná, která už se nemohou po úrazu vrátit do volné přírody. Právě tady si mohou děti prohlédnout zblízka všelijaké divoké i domácí savce a ptáky – a leccos se o nich dozvědět při vzdělávacích programech nebo komentovaných prohlídkách, které tato centra připravují. Zpravidla se zde nabízí i možnost, jak se do péče o tato zvířata prakticky zapojit.
Všechno živé je dar Boží
Podobnou příležitost dávají také některé farní dvorky a zahrady. Při kostele sv. Martina v Blansku se tamním ovečkám čerstvě narodila dvě jehňata a na další se čeká. „Naše farní zahrada je místem, kam chodí školky a školy i rodiny s dětmi a mohou se zde naučit hodně o přírodě. U oveček si teď s nimi vyprávíme, odkud se mláďata na jaře asi berou. I děti, které nepocházejí z křesťanského prostředí, většinou odpovídají, že je to dar – dar přírody. A obvykle se najde nějaké to kostelní dítě, které řekne, že tím dárcem je Bůh, který je stvořil,“ směje se zdejší pastorační asistentka Vendula Zachovalová, která má programy v zahradě na starosti. Děti tu na jaře učí třeba také to, že stvořením nejsou jen rozkošná jehňata, ale i to, co je méně viditelné, a přece živé a důležité – třeba i rašící tráva a probouzející se květiny. „Krok za krokem tak vedeme děti k tomu, aby si přírody vážily, měly k ní úctu a uměly o ni pečovat,“ dodává Vendula Zachovalová.
V postě se rozdělit se zvířátky
Díky iniciativě České křesťanské environmentální sítě můžeme s dětmi péči o stvoření zapojit i do každodenní postní přípravy. Na jejím webu ckes.cz v sekci Publikace a materiály je i pro letošek ke stažení už tradiční postní kalendář se spoustou inspirace: Odříci si sladkost a místo ní koupit sáček slunečnice do ptačího krmítka? Vyčistit studánku, aby z ní obyvatelé lesa mohli pít? Naučit se rozpoznat několik druhů ptáků? To jsou jen některé nápady, které mohou vést k větší citlivosti vůči Božímu stvoření i k tomu, že toto jaro prožijeme s větší radostí.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Sdílet článek na:
