Bohéma ve dvou totalitách
Vydání: 2017/4 Přísaha na dvě Bible, 24.1.2017, Autor: Aleš Palán
Příloha: Perspektivy 4
Ambiciózní, s nadprůměrným rozpočtem a snahou zachytit tíhu doby. Takový je seriál Bohéma, který v neděli večer na svém prvním programu vysílá Česká televize.
Oldřicha Nového hraje v seriálu Bohéma Saša Rašilov. Snímek archiv ČT
Šestidílný seriál láká na hvězdy první velikosti. Ne ty současné, ale na herecké monolity, jako byli Vlasta Burian, Zdeněk Štěpánek či Oldřich Nový. Těm bohužel nebylo dopřáno rozvíjet pouze své herectví. Nástup dvou totalit ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století je vystavil mnoha zkouškám, kterým jejich diváci měli šanci uniknout. Pro nacisty i komunisty byli populární herci vítaným soustem. Metodou cukru a biče je postavili před osudovou volbu: souhlasit se zlem a mít možnost pokračovat ve své práci, nebo odmítnout a být připraven na mnohem víc než na ztrátu kariéry.
Bohéma naštěstí svět nevidí černobíle. Selhání či odvahu oblíbených herců ukazuje diferencovaně, pokouší se rozkrýt příčiny jejich chování a sledovat důsledky. Už po odvysílání prvního dílu byla scenáristka Bohémy Tereza Brdečková vystavena obviněním z toho, že nedodržuje přesně historické reálie. Tyto výtky ovšem poukazují spíš na nepochopení žánru ze strany jejích kritiků: Bohéma není učebnicí historie, je přiznanou fikcí – vždyť mezi historickými postavami příběhu se pohybují i zcela smyšlené figury – a dobové souvislosti ukazuje mimo jiné pomocí fabulace. Kdo chce vědět, jak to bylo doopravdy, má kam sáhnout, odborné literatury je naštěstí dost.
Bohéma má ale slabiny jinde. Tu první spatřujeme v jisté poréznosti příběhu, děj je co chvíli natahován popojížděním aut, tancem v Lucerna-baru či milostnými linkami, které ovšem nepůsobí věrohodně a stávají se jen takovým béčkem k hlavnímu áčkovému příběhu. Tím je v prvních dvou dílech střet hereckých ikon s nastupujícím nacismem po okupaci Československa. I ten je ale na obrazovkách podáván značně rozředěně, děj není koncentrován na jednu dvě hlavní postavy. Ve snaze zaznamenat vše seriálu mnohé uniká nebo to zachycuje zploštěně. Režisér Robert Sedláček zkrátka honí příliš mnoho zajíců najednou.
A pak jsou tu herecké výkony. V množství postav, které seriálem defilují, je možné nalézt úplně všechno – od totální šmíry (představitelé ztvárňující Vladislava Vančuru či některé esesáky) po vskutku excelentní výkony. Na prvním místě je zde třeba vyseknout poklonu Vladimíru Javorskému, který se skvělým způsobem vyrovnal s nesnadnou rolí krále komiků Vlasty Buriana.
Seriál Bohéma se pokusil oslovit diváky, kteří se rádi podívají na úchvatné róby z vysoké společnosti, i ty, kteří v něm hledají především mravní linku. Z prvních dílů se zdá, že se nepodařilo ani jedno. Filmaři nechají před kamerou defilovat desítky postav a jakoby mimoděk počítají s divákem, který se alespoň základně orientuje v historických reáliích a vztazích. Kdo nemá dost informací, nejen že mu mnohé uniká, ale v souvislostech se ztratí. Toto nebezpečí ještě posiluje druhá historická linka seriálu, postava vypravěče z roku 1968, tedy z doby pro mladého diváka také velmi vzdálené.
Bohéma je pokusem, který, zdá se, plně nevyšel. Přesto je dobře, že se o podobný žánr Česká televize snaží a naplňuje tak své veřejnoprávní poslání.
Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy
