26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bloudění s Šifrou mistra Leonarda

6. 6. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/23 Agresivita v nás, 6.6.2006

Příloha: Perspektivy

Kniha Dana Browna (angl. titul The Da Vinci Code, něm. Sakrileg – pozn. red.) i film podle ní natočený budí právě v těchto dnech i u nás neobvyklou pozornost veřejnosti. Třebaže je tomu rok, co jsme uveřejnili článek D. Pohunkové (Blábol coby bestseller, Perspektivy 7/2005), ptají se někteří čtenáři, zda budeme na rozruch, způsobený uvedením filmu, reagovat. Trochu nás mrzí, jak nepozorně jsou Perspektivy čteny, přesto uveřejňujeme pro pohotovou orientaci čtenářů (po mírném krácení) text rozhlasového příspěvku jezuity P. Eberharda von Gremmingen, vedoucího německé redakce Rádia Vatikán, prosloveného tamtéž dne 12. května 2006.
Kniha Dana Browna i film podle ní natočený jsou více či méně povedenou pohádkou, která nemá s dějinami nic společného. Kterýkoli historik v ní najde mnoho chyb. Všimněme si některých.
Ježíš se prý oženil s Marií Magdalénou a měli spolu dítě. To je pouhý výmysl, čirá fantazie. Bible ani jiné starověké prameny nic takového nenaznačují. Pro mnohé se tím Ježíš stává „zajímavějším“, ale s historií to nemá nic společného. Naopak: historické prameny vycházejí z toho, že Ježíš byl neženatý (stejně jako např. členové sekty essejců). V tehdejší době lidé zpravidla uzavírali sňatky, ale nebylo výjimkou, že ti duchovně orientovaní nebo nábožensky hledající tak nečinili. O Ježíšově manželství neuvažoval žádný z odborníků, ani z těch, kdo zaujímají vůči Bibli nebo církvi postoj kritický.
Císař Konstantin prý nechal kolem roku 320 původní prameny o Ježíšovi zničit, a pak znovu napsat. Předtím byl Ježíš líčen nikoli jako Bůh, ale jako mimořádný člověk. Teprve Konstantin ho nechal zbožštit.
Tvrzení odporuje pramenům, které máme k dispozici. Známé rukopisy a jiné prameny pocházejí z předkonstantinovských dob. Nejnovější nálezy papyrů je potvrzují. Odborníci nejrůznějších vyznání vědí, že evangelia byla napsána mezi lety 60 až 110. Brownovo tvrzení, že vznikla teprve za Konstantina, nebere žádný vědec vážně.
V prvních stoletích prý církev potlačovala všechno ženské, zejména bojovala proti „ženskému božství“ / „božskému ženství“. Dříve prý vládl „pohanský matriarchální kult Matky“ a teprve Konstantin prosadil „patriarchální křesťanství“.
I to je výmysl. Odborníci různého vyznání jsou zajedno v tom, že Ježíš i Bible hodnotí ženy na tehdejší poměry nezvykle vysoko. Ježíš před nimi neprojevuje žádnou úzkost, komunikuje s nimi, bere je vážně. Až do vzniku křesťanství se ženy zpravidla musely vdát. Teprve křesťanství jim umožnilo zůstat kvůli Božímu království neprovdané, což mnohé činily dobrovolně a s radostí. Opus Dei je prý „řeholí“ či „sektou“, jejíž členové nosí řeholní oděv. Je to prokazatelně falešné. Opus Dei není řeholí ani sektou, jeho příslušníci nejsou řeholníky (jako benediktini, františkáni aj.), ale většinou křesťanskými laiky. Nežijí v klášterech, nenosí řeholní šat a pracují v různých občanských profesích. „Sektou“ se rozumí skupina, která se oddělila od nějakého náboženského společenství. Opus Dei se odnikud neoddělilo, je naopak integrální součástí katolické církve.
Katolická církev je odpovědná za čarodějnické procesy, v nichž zahynuly upálením miliony obětí.
Je to přehnané. „Šifra“ mluví o pěti milionech upálených „čarodějnic“. Dnešní kvalifikované odhady uvažují o dvaceti až padesáti tisících (i tak ovšem zůstává zločin zločinem). Převážná většina odsouzení byla dílem světských, nikoli církevních soudů. Podíl prostředí katolického a protestantského je zhruba stejný. Nejméně čarodějnických procesů proběhlo v Itálii, Španělsku a Irsku. „Šifra“ tvrdí, že Ježíšův život sepsalo na tisíce jeho učedníků. – Ježíš jich tolik neměl. Není známo, kolik z nich umělo číst a psát. Sepsání jeho života vzniklo tehdy asi na dva tucty.
Svitky od Mrtvého moře prý patří k „nejranějším křesťanským dokumentům“. – Nejde o křesťanské, nýbrž o židovské dokumenty. Pocházejí z období mezi lety 300 a 100 před Kristem.
Vatikán prý ukrývá svitky od Mrtvého moře a z Kumránu pod zámkem. – Svitky opatruje instituce památkové péče státu Izrael, Vatikán s tím nemá nic společného.
Apokryfní evangelia jsou prý starší než ta, která byla zařazena do Nového zákona. - Apokryfy jsou texty o Ježíšovi a apoštolech, které církev v prvních stoletích nezahrnula do biblického kánonu. Většinou jsou mladšího původu než biblická evangelia.
Podle „Šifry“ se židovští rabíni museli oženit, proto byl i Ježíš ženat. – Nebylo tomu tak pokaždé. Neplatilo to např. o essejcích, ale ani o některých jiných význačných osobnostech. Normální rabíni byli ženatí. Ježíš byl sice „normální rabín“, ale všichni se ptali na zdroj jeho vědění.
Podle „Šifry“ církev pronásledovala především milovnice přírody, kořenářky, bylinkářky. – Každý historik té doby ví, že právě kláštery zaváděly pěstování léčivých bylin. Mnohé byly středisky přírodního léčitelství. Leonardo da Vinci prý vytvořil „stovky děl“ na lukrativní zakázku Vatikánu. – Leonardo namaloval pouze sedmnáct obrazů.
Podle „Šifry“ se stal Svatý Grál jednou z nejvýznamnějších křesťanských relikvií. – Nejdůležitějšími relikviemi v průběhu dějin byly: Kristův kříž (případně jeho zbytky), domnělé kosti sv. Jakuba (v Santiagu de Compostela) a „rouška Veroničina“. „Svatý Grál“ (tj. kalich, do něhož byla zachycena krev Krista na kříži – pozn. red.) je pouhý mytologický výtvor, historicky velmi sporný. Kde se bere úspěch Šifry mistra Leonarda?
Dnešního čtenáře zajímají tři oblasti a „Šifra“ se jich chopila mistrovským způsobem. Jsou to dějiny, jak potvrzuje současná konjunktura historické literatury. Je to i náboženství. Nikoli církve, jejichž vliv mizí. Ale lidé hledají náboženství a tomuto zájmu odpovídá „religiózní trh“. A konečně téma spiknutí, tedy podezíravost, a to navzdory průhlednosti, s jakou prezentují svět média.
Šifra Mistra Leonarda není jen thriller, ale především pohádka. Tomu, že neodpovídá historické skutečnosti, se lze pousmát. Využívá však lehkověrnosti a nevědomosti milionů a vychází vstříc rozšířené kritice církví i nedůvěře k institucím. Znalci literatury neujde, že příběh přejímá motivy jiných autorů a komponuje je po svém. Za pár let už o Danu Brownovi neuslyšíme. Naproti tomu o Dantovi, Shakespearovi, Moliérovi a Goethovi ano. Číst knihu a shlédnout film není třeba.
Eberhard von Gremmingen
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou