Betanští sourozenci opět spolu

Vydání: 2021/31 Do Maďarska i za papežem, 27.7.2021, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Doma 31

Už jsme si zvykli na papežova kázání z Domu svaté Marty, ale teď bychom možná mohli říkat z Domu „svaté Marty, Marie a Lazara“, protože tři sourozenci z Betanie byli oficiálně zahrnuti do jedné církevní památky, která se nově bude slavit 29. července.

Sv. Marta, Marie a Lazar byli velkými Ježíšovými přáteli. Známá je Ježíšova věta z Lukášova evangelia, kterou pronesl v jejich domě: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jedno je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lk 10,40–42). © Jan Hrubý

Vděčnost byl jistě jeden z motivů Ježíšova přilnutí k betanským sourozencům. Marie byla fascinovanou posluchačkou u jeho nohou, Marta všetečnou starostlivou hospodyní, Lazar tichým nenápadným společníkem u stolu. Ježíš se u nich cítil jako doma. Když se blíží Ježíšovy pašije a nazaretský rabbi se odhodlává, že se svými učedníky vyrazí na svůj poslední Pesach do Jeruzaléma, jeho přítel Lazar umírá. Ježíš chvíli počká, předstírá neochotu vydat se rovnou k Lazarovi jako kondolující smuteční host.

Učedníci jeho váhání nechápou, nerozumí mu ani Lazarovy sestry, které Ježíšovi vzkázaly, aby si pospíšil. Až když už je Lazar čtyři dny v hrobě, Ježíš se odhodlá k cestě do Betanie. Jako první k němu běží Marta a s trochou výčitky mu v slzách šeptá: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel“ (Jan 11,21). Ježíš s ní mluví podobně jako se Samařankou – neříká věci rovnou, ale oklikou a jemně Martu přivádí k důvěře nejen v život věčný, ale v Krista, který právě stojí před ní. S Marií, která přiběhne za chvíli, mluví úplně stejnými slovy jako s Martou: „Já jsem vzkříšení a život“ (11,25). Samařanka, Marie a Marta ve čtvrtém evangeliu tak trochu splývají, jsou to ženy, které při setkání s ním uvěřily. Za pár dní od vzkříšení Lazara bude sám Ježíš Lazarem v hrobě. A tři betanští sourozenci budou po jeho zmrtvýchvstání svědčit o jeho vzkříšení.

Dlouhou dobu jsme ve vlnách koronaviru byli Lazary. Vycházeli jsme během lockdownu ze svých jeskyněk „s tváří omotanou šátkem“, těžko se poznávali na ulici, nemohli jsme pořádně dýchat přes hadýrky na ústech. Stále ještě čekáme spolu s Martou a Marií na slovo Lazarova přítele: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ To je dnes naše situace. Zavřené kostely se už sice docela zaplnily, ale mnohá místa zůstala prázdná. Zkusme se spolu s betanskými sourozenci postavit před Boha jako dospělí lidé, odvažme se „být církví“, jak to říkal Josef Zvěřina, a říkejme spolu s Marií a Martou: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, ten, který má přijít na svět.“

P. ZDENĚK JANČAŘÍK SDB

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 50 7. – 13. prosince 2021

Cesta k pramenům bratrství

Papež se vydal na Kypr a do Řecka ve stopách apoštolů Pavla a Barnabáše. Přijel, aby povzbudil katolickou menšinu, promluvil o jednotě křesťanů a vybídl k přijímání…

celý článek


Odpouštět sobě i druhým

Smiřovat se učíme odmala. Pokud žijeme v manželství a chceme, aby náš vztah za něco stál, musíme v této disciplíně dosáhnout téměř mistrovské úrovně. A bez usmiřování…

celý článek


Na Šumavu za lidovými podmalbami

Stoletou tradici podmaleb na skle představuje Muzeum Kvilda v tomto oblíbeném šumavském zimovisku. Lidovou techniku si lze na místě dokonce vlastnoručně vyzkoušet.

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay