Déle než šest let působil P. Günther Ecklbauer v křesťanské pouštní komunitě v Pákistánu. Snímek archiv P. Ecklbauera

 

Od února letošního roku je P. Ecklbauer členem komunity oblátů spravující farnosti Plasy a Manětín. Původem Rakušan, který přišel do České republiky v roce 1991 jako jáhen. O rok později byl v Kroměříži vysvěcen na kněze. Po čtrnácti letech se vydal do Pákistánu, kde více než šest roků působil jako „pouštní farář“ v křesťanské farnosti Derekabát, poté ve společenství Malých bratří Ježíšových pobýval v Libyi a Egyptě. Vzhledem k tomu, že důkladně poznal muslimský svět, myšlení tamních obyvatel, jejich kulturu, zvyklosti a zásady, stal se jedním z mála, kdo jsou v naší republice schopni se fundovaně a s plným porozuměním vyjadřovat k současné migrační vlně a k našim postojům vůči příchozím uprchlíkům.

 

„Je třeba otupit ostří vyhrocené diskuse a uvědomit si, že záleží především na nás, jak se bude situace do budoucna vyvíjet. Z nenávisti a strachu nevzejde nic dobrého. Pokud budeme stát pevně na svých křesťanských pozicích, vědět, co chceme, nemusíme se bát, že nás muslimští přistěhovalci převálcují. Příchod muslimů do Evropy vrací do naší západní společnosti otázku Boha a znovunalézání našich křesťanských kořenů,“ zdůrazňuje P. Ecklbauer.

 

O jeho přednášky a diskuse s ním je velký zájem nejen v plzeňské diecézi, ale i po celé republice. On sám používá jedno velmi výstižné přirovnání: „Do naší pouštní farnosti v Pákistánu vedla úzká asfaltka, kam se vešlo jen jedno auto. Při setkání s protijedoucím vozidlem jsem zpočátku vždy úplně zabrzdil a uhýbal, až jsem byl vytlačen mimo silnici a zapadl do písku. Pak jsem pochopil jinou strategii, a sice jen zpomalit. Protijedoucí pochopí a také zpomalí, oba jsme se poté bez problémů vyhnuli.

 

Takže vstřícnost vůči migrantům ano, ale zároveň si musíme pevně stát za svými křesťanskými zásadami. Jako duchovní jsem měl respekt i mezi vyznavači islámu právě proto, že cítili mou pevnou víru.“