Příběh jednoho moravského kluka

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Jan Paulas

Před čtvrtstoletím – 4. srpna 1992 v 16.15 – v pražském Arcibiskupském paláci dotlouklo srdce kardinála Františka Tomáška. Bylo mu 93 let a odcházel jako národní ikona odporu proti komunistickému režimu.


František Tomášek se svou maminkou (1969). Snímek Daniel Havránek

Životní příběh Františka Tomáška má začátek ještě za rakousko-uherského mocnářství. Narodí se 30. června 1899 ve Studénce na Moravě. Jeho děd měl v tomto kraji v podhůří Oderských vrchů svůj grunt, který ale podědil nejstarší syn. Františkův otec je ve Studénce řídícím učitelem a v kostele varhaníkem. Zemře v necelých čtyřiceti letech (Františkovi je teprve sedm), a tak se nedožije chvíle, kdy jeho syn habilituje jako docent pedagogiky a katechetiky. To bude v roce 1945. Ale do té doby se ještě mnohé udá.

Nelehká situace vede matku-samoživitelku k tomu, že se s dětmi odstěhuje do Olomouce, aby mohly studovat. Proto mezi Františkovými sourozenci najdeme dva lékaře, profesora i učitelku. Když vypukne Velká válka, František narukuje jako septimán a má jít na frontu. Ale pak onemocní – tuberkulózou. Z vojny je propuštěn jako invalida. Jenže tím je ohrožena i jeho cesta ke kněžství. „Lékař mi nechtěl napsat doporučení, že mohu studovat bohosloveckou fakultu. Začal jsem tedy studovat s pomocí Boží na vlastní riziko,“ vzpomíná později biskup Tomášek na své rozhodnutí stát se knězem s tím, že toto povolání v něm zrálo mezi desátým a dvacátým rokem věku. „Chtěl jsem se věnovat takovému povolání, které maximálně slouží člověku. První mě napadlo stát se lékařem. Ale i ten nakonec zemře a jeho služba končí. Na rozdíl od něho kněz slouží i s pohledem do života věčného, když se duše odloučí od těla, proto jsem se rozhodl stát se knězem.“

Kněžské svěcení přijme v létě 1922 z rukou olomouckého arcibiskupa Stojana, který ho silně ovlivní a bude mu životním vzorem. Bude to on, kdo mladému knězi vloží do srdce přesvědčení, že „hlavní podmínkou pro růst kněžského dorostu je dobrá křesťanská rodina“. Dobrá výchova v rodině bude tak jedním z životních témat budoucího arcipastýře. Zatím je ovšem pouhým katechetou, který střídá moravské farnosti a děti ho mají rády. Je shovívavý a má smysl pro humor. V roce 1934 je povolán učit na bohosloveckou fakultu do Olomouce a o čtyři roky později zde získá doktorát teologie. Začíná publikovat odborné práce z pedagogiky a katechetiky. A prezident Beneš ho rok po válce jmenuje mimořádným profesorem těchto oborů.

Slibnou pedagogickou i kněžskou dráhu ale přetne únorový puč 1948. Dál už bude fungovat všechno jinak. A Františka Tomáška čekají už jen samé obtížné kroky. Nejen o nich, ale i o málo známých stránkách jeho života pojednává tato dvoustrana.

JAN PAULAS (s využitím knihy Kardinál Tomášek. Generál bez vojska…?, Vyšehrad 2003)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay