Prezident rozdělené země
Vydání: 2018/5 Biskupská posila v Praze, 30.1.2018, Autor: Jaroslav Šebek
Příloha: Perspektivy 5
Česká republika o víkendu volila hlavu státu. V přímé volbě obhájil svůj post stávající prezident Miloš Zeman. Co rozhodlo? A jaký bude Miloš Zeman ve svém druhém funkčním období?
© Jan Hrubý
ÚHEL POHLEDU Jaroslava Šebka
V posledních dnech jsme byli svědky velké mobilizační kampaně, z níž vzešel nakonec jako vítěz Miloš Zeman, protože se mu podařilo vybudit letargické voliče, zatímco Jiří Drahoš doplatil na to, že asi pětina voličů kandidátů, kteří mu deklarovali podporu, tentokrát nepřišla. Prezidentské volby však zejména ukázaly, že jsme se jako společnost nijak neposunuli v tom, jak zvládat vypjaté emoce. Minule planuly vášně kolem Benešových dekretů a česko-německých vztahů, nyní zamíchala voličskými kartami uprchlická krize a vztah k evropské integraci.
V prvním inauguračním projevu se sice prezident Zeman před pěti lety verbálně vykreslil jako moderátor a prostředník. Do dění však poté vstupoval hlavně jako ten, který konflikty rozdmychává. Rozhodně si nemyslím, že problémem jsou pouze jeho sprosté výrazy, které s oblibou používá i na veřejnosti s vědomím, že takový styl komunikace je jeho příznivcům sympatický nebo ho budou tolerovat. Mnohem horší dopady do společnosti má jeho agresivní styl rétoriky a cílené nálepkování těch, s nimiž nesouhlasí a pohrdá jimi.
Přímá volba znovu ukázala, že společnost je skutečně rozdělená. Názorové rozpolcení se sice objevovalo i v minulosti (např. „spory o dějiny“), ale v dnešní době se násobí specifickými podmínkami po roce 1989. V případě Zemanových příznivců se jednalo o ty méně úspěšné, kteří polistopadový vývoj viděli jako prohru. Zeman obhájil svou funkci také díky lidem, již mají strach z možného přílivu migrantů nebo vlivu islámu na naše životní podmínky, což ale určitě není jen problém České republiky. Neporozumění mezi oběma tábory zvyšuje i přesun komunikace do virtuálního světa, na sociální sítě. Tam se snadno vytvářejí bubliny, kde se lidé utvrzují o správnosti svého vidění světa.
Rozdíly jsou určitě dány generačně. Výrazně se však ukázalo, že se v minulém období nevěnovala dostatečná pozornost situaci na venkově – ten se stal maximálně vděčným tématem pro stereotypní filmová zpracování typu Díry u Hanušovic. Lidé z periferií pak žehrají na velkoměstské poměry, které se podařilo Zemanovým příznivcům geniálně zjednodušit na obraz zlotřilé pražské kavárny. Zeman pro ně naopak představuje člověka, který jim rozumí, chápe jejich těžký život a především je ochrání. Pro obnovení větší soudržnosti bude důležité vedle velké empatie také najít způsoby, jak těmto lidem konkrétně pomoci.
Co přinese druhé prezidentské období?
Velkou neznámou bude další prezidentovo jednání. Zeman nyní lituje propadu sociální demokracie. Roní však krokodýlí slzy, neboť na cestě k její politické bezvýznamnosti sám aktivně asistoval. Nepochybně se nyní jeho vliv ještě zvýší a promítne se do volby nového vedení strany, do způsobu vyjednávání o nové vládě a do její celkové politické linie. O hloubce krize nejstarší české strany svědčí nakonec i lavírování Milana Chovance, který znovu hledá oporu u nově zvoleného prezidenta. „Kreativitu“ při skládání kabinetu ostatně prokázal Zeman už několikrát – například při jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka v roce 2013, která neměla pražádnou podporu politického spektra. Proti většinovému mínění na politické scéně (tedy zatím) se pak postavil i jmenováním Andreje Babiše premiérem, i když se nad ním vznáší hrozba trestního stíhání.
Církev a stát
Zajímavé bude také sledovat, jak se výsledek voleb promítne do vztahu mezi církví a státem. Zeman dal v kandidátské debatě v televizi Prima najevo, že podpoří snahy o zdanění církevních restitucí. Z jeho vůle se začíná vytvářet mocenský blok ANO, komunistů a okamurovců, jejž programově spojuje právě pokus o zrevidování tohoto zákona. Je také dobré si uvědomit, že se do této „protirestituční“ koalice ráda připojí i sociální demokracie, s níž teď bude prezident ve svých plánech bezpochyby více operovat. Nepředpokládám, že by byla změna zákonných parametrů církevních restitucí možná a průchozí přes české soudy. Navzdory tomu však může opětovné otevírání restitučních problémů znovu oživit negativní obraz katolíků ve společnosti. Spíše nečekejme, že by Zeman chtěl takovou kritickou kampaň uklidňovat. Anebo že by přinášel témata, která by poukazovala na etickou dimenzi genderu, jak teď možná doufají konzervativně naladění věřící.
Do veřejného prostoru bude Zeman vnášet taková témata, která budou výhodná zejména pro něj. Rád se však budu mýlit a nechám se překvapit jinou, vlídnější a méně konfliktní tváří Miloše Zemana. První tisková konference po volbě však náznak změny nepřinesla. A poměrně bizarní skrumáž nabídla i suita podporovatelů za jeho zády, kde se vyjímali i oba kontroverzní prezidentovi souputníci Mynář a Nejedlý.
Politické přísliby blízkého budoucna
Nelze však nevidět, že prezidentská volba vzbudila mnohé pozitivní trendy. Ukázala na vysokou míru občanské angažovanosti, ale i na schopnost reprezentantů různých názorů po skončení prvního kola prezidentských voleb společně hledat konsenzus. Je dobře, že ukázala také na výraznou osobnost v křesťanské politice – na Pavla Fischera. Jako důležité proto vidím volby do Senátu a na komunální úrovni letos na podzim, kde by tyto osobnosti v ideálním případě mohly pomoci k revitalizaci zavedených politických stran. Zvláště horní parlamentní komora by měla poté působit jako určitý legislativní korektor divokých „nápadů“ koalic, které pod Zemanovou patronací budou vznikat ve sněmovně.
Autor je historik, byl členem volebního týmu Jiřího Drahoše
Sdílet článek na:
