Prezident Bush vyhlásil národní dny modliteb
Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Martin T. Zikmund
Americký prezident George Bush vyhlásil minulý týden 5. – 7. září pamětními dny a dny modliteb za oběti teroristických útoků. Během tohoto období měli Američané „vzdát zvláštní hold tisícům nevinných obětí, které zemřely 11. září 2001“.„Náš národ ctí občany, zaměstnance služeb, policisty a hasiče, kteří statečně zareagovali tváří v tvář teroru,“ uvedl prezident a pokračoval, „proto oběti hrozných událostí z 11. září 2001 a jejich rodiny vzpomeneme v modlitbě.“ Lidé Spojených států podle Bushe nikdy nezapomenou na jednotlivce, kteří ztratili své životy v New Yorku, Pensylvánii a Pentagonu. Prezident zároveň vyzval k modlitbě za „bezpečí a úspěch“ členů ozbrojených sil, kteří ve světě slouží věci svobody. „Modlíme se za pomoc při ochraně daru svobody před těmi, kteří ji usilují zničit, a prosíme Všemohoucího, aby posílil všechny ty, kdo zajišťují svobodu ve vzdálených končinách,“ zdůraznil. Na nejrůznějších bohoslužebných místech v USA se měli lidé účastnit vzpomínkových bohoslužeb, nechat vyzvánět zvony a konat večerní vigilie se svícemi.
VÍRA A DOLAR
Zvláštní dny modliteb nejsou v dějinách USA nic nového. Byly stanoveny např. po vyhlášení nezávislosti, během občanské války nebo za 2. světové války – právě tehdy vedl prezident Roosevelt ve svých rozhlasových proslovech Američany k modlitbě pravidelně.
V roce 1952 vyhlásil Kongres Spojených států Národní den modliteb za každoroční událost. Jen prezident mohl určovat konkrétní datum. Příslušný zákon stihl podepsat ještě prezident Truman.
Proč Kongres takto rozhodl zrovna tehdy? V 50. letech 20. století, kdy se ve východní Evropě násilně upevňovala pozice komunistických režimů (právě toto období je spjato s politickými procesy, útiskem církví a násilným zestátňováním), Amerika zažívala zcela opačný vývoj: ekonomický rozkvět a náboženskou obnovu. Američané začali zdůrazňovat potřebu náboženství snad v záměrném kontrastu k oficiálnímu ateismu za „železnou oponou“. Zatímco před válkou kostely navštěvovala méně než polovina obyvatel USA, v 50. letech to bylo již 60 % obyvatel. Ve stejné době se na americkém dolaru objevil nápis, který na něm zůstal dodnes: „In God we trust“ (My důvěřujeme Bohu).
Od roku 1988 se na základě rozhodnutí Kongresu koná Národní den modliteb první čtvrtek v květnu. Prezident George W. Bush však přesto vyhlašoval dny modliteb také v souvislosti s politickými či přírodními katastrofami (teroristické útoky, řádění hurikánu Katrina).
Za prezidentskými výzvami k modlitbě stojí také dvě odlišná pojetí těchto památných dnů. Jedna vize je spjata s pojetím Ameriky jako výhradně křesťanské země – ta odpovídá zpolitizované představě tradičních evangelikálů. Podle nich jsou Spojené státy založeny na křesťanských základech a veřejné výzvy k modlitbám posilují toto zaměření země. Druhá vize uznává a vyzdvihuje křesťanskou a náboženskou rozmanitost Američanů. Z tohoto hlediska nejsou lidé při národních dnech modliteb voláni k tomu, aby odložili svou rozdílnost, ale každý člověk a každé společenství – způsobem, který je mu vlastní – se má zapojit do polyfonie modliteb za mír a lepší svět.
Odluka církve od státu
V USA se uplatňuje velmi striktně. Pokud se např. prokáže, že některá církev nebo křesťanské společenství oficiálně podporuje tu či onu politickou stranu, ztrácí nárok na osvobození od daní. Rovněž ve školách se zásadně o církvích nemluví a konfesijní výuka náboženství jako samostatného předmětu je zcela nemyslitelná. Je to až paradoxní v zemi, která je náboženstvím tak prostoupená. Američané však mají za to, že toto oddělení církví a státu křesťanské víře nejen neškodí, ale naopak prospívá. Pokud však jde o projevy prezidentů, senátorů a starostů a jejich veřejné zmínky o Bohu a modlitbách (které Evropanům zní nezvykle a spíše připomínají počínání starozákonních králů), tak jimi nepodporují žádnou křesťanskou konfesi, jen se dovolávají křesťanské (náboženské) víry svých občanů. V USA platí odluka církve od státu, ale nikoli odluka politiky od náboženství. V tom se Evropa a Spojené státy diametrálně liší. Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
