Vydání: 2010/40 Facebook, 29.9.2010

Do mé e-mailové schránky přišel hromadně rozesílaný e-mail obsahující naléhavou prosbu Panny Marie, abychom se v září jednu půlhodinu spojili v modlitbě růžence za záchranu lidí a planety. Přišlo mi to jako devalvace mariánské úcty – navíc na hraně spamu. Na druhé straně je modlitba přece správná věc. Nevím, co si o tom mám myslet. Poradíte mi?

Domnívám se, že v minulých týdnech si podobným problémem lámalo hlavu více lidí, kteří takový e-mail dostali. Určitě je správné se modlit a třeba se v tom prostřednictvím internetu i vzájemně povzbudit. Mimochodem, oblíbenou pomůckou k modlitbě je web na www.modlitba.net. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že mnozí lidé jsou dnes velmi citliví na hromadně rozesílané e-maily. Zabírají čas, činí schránku nepřehlednou a často sdělují nepodložené informace. Na internetu existuje celá databáze takových e-mailů – tzv. hoaxů (viz www.hoax.cz). Jejich cílem není podat informaci (příznivou či nepříznivou), někoho pobavit, nebo dokonce vyzvat k modlitbě. Navíc to většinou není ani reklama jako běžný spam. Největší touhou tvůrce hoaxu je zajistit, aby příjemce obdržený e-mail rozeslal na co největší množství adres ze svého adresáře. Autor se bude radovat, když se mu jeho e-mail začne po čase „vracet“ nazpátek přes jiné lidi a v co největším množství. Podobně tak je to s e-mailem „od Panny Marie“. Charakteristické je, že tam není žádná konkrétní ověřitelná informace (a ani být nemůže) k modlitbě. Někdy se však stává, že odkaz na nějakou autoritu je, ale jedná se o zcela nepravdivou informaci. E-mail následně rozesílají zbožní lidé, kteří modlitbu považují za správnou. Velká část příjemců si následně ve skrytu zanadává na další zbytečný e-mail. Otázkou také je, kdo z příjemců opravdu zareaguje na vlastní obsah e-mailu a kvůli takové zprávě se „spojí k modlitbě za záchranu lidí a planety“, či na e-mail po přeposlání dalším lidem po chvilce zapomene… Výsledkem několika takových e-mailů je ztráta času, který by šel věnovat – třeba i pořádné modlitbě. Na internetu obecně platí, že každý tam může mít svůj prostor za nepatrné náklady. Vzhledem k tomu je na internetu vedle sebe obrovská nabídka všeho možného a velmi různé kvality. Internet může být velmi dobrým zdrojem informací, ale současně je třeba se vždy tázat, kdo za tou konkrétní informací stojí, jaká autorita. Zda se jedná o dostatečně důvěryhodnou osobu či instituci. Často používaný výraz „našel jsem to na internetu“ je pro serióznější práci málo. Tento problém je velmi obecný a týká se například i různých encyklopedií či zpráv, kdy je třeba zkoumat, kdo je původním zdrojem informace. Pro křesťana mohou být dobrým vodítkem stránky, které poskytují různé diecéze a jejich střediska nebo osvědčené soukromé subjekty. Naopak anonymní e-maily a weby nejasného původu působí spíše zmatek a nejistotu. Je určitě správné přemýšlet o tom, jaké informace sdílíme a předáváme druhým. Mimochodem, to platí nejen na internetu…

P. Josef Ptáček, metodik IT, Arcibiskupství pražské