Vydání: 2009/43 Víno nejen mešní, 21.10.2009, Autor: Tomáš Kutil

Česká televize se během návštěvy papeže v České republice proměnila, podle slov jedné novinářky, v téměř „celoplošné katolické vysílání“. V tomto specifickém vysílání měl nezastupitelnou roli moderátor VÁCLAV MORAVEC.

Návštěva Benedikta XVI. v ČR. Co vás napadne jako první, když slyšíte tato slova?

Vybaví se mi především obrovské množství velmi pozitivních reakcí od lidí, kteří se dívali na ČT 24. Zatím jich přišlo zhruba tisíc – osobních dopisů, poděkování, e-mailů. Neustále na ně odepisuji. Za celých sedm let, co pracuji v České televizi, se mi nestalo, aby se zvedla taková obrovská vlna kladných ohlasů. Pak se mi vybaví sehranost týmu v ČT, lidí, kteří se na všech těch přenosech podíleli – ať kolegové z brněnského televizního studia nebo kolegové z náboženské redakce, kteří zajišťovali vysílání nešpor, bohoslužby ve Staré Boleslavi a na brněnském letišti. V neposlední řadě lidé tady na ČT 24, kteří zajišťovali vysílání v momentech papežova příletu a odletu či setkání s Ekumenickou radou církví.

Objevily se i negativní reakce?

Objevily a obsahovaly především základní otázku, proč v ateistické zemi věnujeme tři dny vysílání návštěvě Benedikta XVI. Byť negativní reakce přišly, bylo jich velmi málo – zhruba promile oproti těm pozitivním. S kolegy jsme na ně většinou odpovídali tak, že Benedikt XVI. je i hlavou státu Vatikán – jedná se tedy zároveň o státnickou návštěvu a poctu pro zemi, tím pádem je to i zásadní společenská událost, a proto jí věnujeme tolik prostoru.

Většinou moderujete politické pořady. Bylo to pro vás jako pro moderátora hodně odlišné?

Myslím, že nikoli, protože náš tým už připravoval návštěvu Baracka Obamy. Celé jsme si to tedy vyzkoušeli u amerického prezidenta a při návštěvě Benedikta XVI. jsme to dotáhli do konce. Ano, bylo to náročnější v tom smyslu, že šlo o třídenní vysílání a že se objevilo poměrně velké množství „hluchých“ vysílacích časů, kdy Benedikt XVI. odpočíval na nunciatuře. Přemýšleli jsme, jak je zaplnit a jak divákům ČT 24 nabídnout pokud možno co nejširší pohled na postavení církve ve společnosti a na dějiny naší země, v nichž má křesťanská tradice velmi bohatou historii – v tom to bylo pro mě nové.

Byl jste vidět celé ty tři dny na obrazovce téměř nepřetržitě. Měl jste vůbec čas si při takovém vytížení na chvíli vydechnout?

Kolegové z náboženské redakce vysílali i tříhodinové přenosy, během nichž jsme si mohli trochu oddechnout a odpočinout.

SKVĚLÁ SPOLUPRÁCE S ČBK

Kdy se začala rodit koncepce speciálního vysílání z návštěvy papeže a jak dlouho dopředu jste ji připravovali?

Se šéfredaktorem zpravodajství Milanem Fridrichem a Pavlou Kvapilovou, která je dramaturgyní takových velkých projektů, jsme vše připravovali zhruba dva měsíce. Musím zde poděkovat také České biskupské konferenci za skvělou spolupráci, protože byť někdy skřípe spolupráce se státními orgány (například s Kanceláří prezidenta republiky při návštěvě Baracka Obamy), nám tentokrát ČBK umožnila, aby se naše kamery dostaly i do menších slavnostních prostor, v nichž se konalo například setkání papeže s Ekumenickou radou církví. Vyžadovalo to velkou vstřícnost, neboť šlo o čtyři kameramany a spoustu kabelů… Doteď si lidé z produkce ČT tuto spolupráci pochvalují. Dostali jsme dopředu i přesné minutové rozplánování návštěvy a měli jsme k dispozici i embargované projevy Benedikta XVI. přeložené do češtiny. To nám velmi usnadnilo samotnou přípravu, jež i tak trvala dva měsíce a byla intenzivní. Moravec je sice vidět, ale desítky lidí, kteří se na celém vysílání podíleli a bez nichž by se neuskutečnilo (především z produkce a realizace v budově zpravodajství), vidět nejsou a odvedly skvělou práci.

Byl scénář vašeho vysílání opravdu rozplánovaný přesně po minutách, anebo zbyly prostory i na improvizaci?

Máte připravenou kostru a vše přesně rozplánované, ale někde je přece jen prostor pro improvizaci – v tom je to poměrně adrenalinové. Ovšem nemůžete jen tak improvizovat, protože máte objednané trasy, přes které k vám vstupují reportéři. Musíte mít tedy zamluvené satelity a zajistit, že vám dotyčný člověk vstoupí do vysílání – například když vstupovala naše berlínská zpravodajka Hana Scharffová a popisovala postoj Němců k Benediktovi XVI., nebo Miroslav Karas, náš varšavský zpravodaj. Stojí to poměrně velké peníze a vy se musíte držet domluvených minut a nelze improvizovat. Naopak můžete improvizovat ve chvílích, kdy se čeká na záběry z dopravních kamer, které jsou spíše ilustrativní. Během přejezdů jsme dělali rozhovory s hosty a avizovali, kam Benedikt XVI. míří, apod. Celkově bylo zhruba 80 % připraveného programu a 20 % improvizace.

Zůstaňme chvíli u hostů. Podle čeho jste si je vybírali?

Byla to promyšlená koncepce držící se základních mantinelů ČT 24. Když takto publicisticky rozebíráme nějaká témata, věnujeme se jim v jejich plné šíři – tedy i kritickým pohledem. Ozvali se někteří diváci, z jejichž reakcí bylo patrné, že jsou praktikující věřící a že se hlásí ke katolické církvi. Psali nám: „Proč jste vzali do vysílání Václava Bělohradského? Ještě že tam s ním byl i Tomáš Halík!“ Takovýmto lidem zpravidla odepisuji, že je to přesně v duchu ČT 24 – nabízíme různé pohledy, které (dovolím si tvrdit) udělaly dané vysílání zajímavé i pro nevěřící. Což potvrzuje mnoho reakcí diváků typu: Byť nejsme praktikující katolíci, nebo jsme dokonce nevěřící, překvapilo nás, jak dlouho jsme se vydrželi na ten přenos dívat.

Překvapil vás někdo z hostů?

Většina. Například skvělá diskuse Tomáše Halíka a Václava Bělohradského při čekání na odlet Benedikta XVI. byla velmi intelektuální a zajímavá. Dokonce se mi ozval Mariusz Szczygieł, polský novinář a autor knihy Gottland, s prosbou o poskytnutí záznamu tohoto intelektuálního dialogu, aby si jej mohl nechat přeložit do polštiny a napsat o něm. Tato jejich diskuse byla momentem, kdy jsem jen poslouchal a ani jsem si je nedovolil přerušovat otázkami, neboť by každá otázka, kterou bych položil, byla nepatřičná nebo hloupá. Velmi příjemně mě překvapil i vojenský kaplan Jan Kozler, dále pak P. Miloslav Fiala a velmi zajímavý byl i intelektuální přesah Jaroslava Šebka. Mnoho pozitivních reakcí od diváků směřovalo též k Tomáši Halíkovi.

Přišla i negativní překvapení, kdy host nebyl schopen dostát tomu, co jste od něj očekával?

A víte, že se tam nic takového neobjevilo? Většina z hostů se přitom pohybuje v katolickém diskursu. Bál jsem se proto, aby jednotlivá témata popularizovali tak, aby ČT 24 nevypadala jako TV Noe. Při vší úctě k TV Noe – na ni se přece jenom dívá trochu jiná skupina lidí než na ČT 24. Během prvních pár minut přenosu ze mě ale tato obava spadla, žádný takovýto problematický moment v celém vysílání nenastal.

MINIMUM KRIZOVÝCH MOMENTŮ

Objevily se během vysílání jiné problémy či krizové momenty? Byl tam jeden krizový moment, a sice při setkání Benedikta XVI. s Ekumenickou radou církví. Před arcibiskupským palácem jsme měli přenosový vůz – a někdo z návštěvníků Hradčanského náměstí vytrhl kabel v přívodu elektřiny. Moderátor na místě je navigován režií, že se po vypadnutí signálu musí divákům okamžitě omluvit, a já pak musím převzít slovo. A tak jsem zhruba dvě minuty improvizoval, než jsme se opět vrátili do útrob Arcibiskupského paláce. Do toho vám do ucha běží informace, co poruchu asi způsobilo – takže se nejdřív dozvíte, že jde o výpadek na trase, že je problém v satelitním spojení, až nakonec se zjistí, že někdo vytrhl elektrický kabel.

Působil jste dojmem, že se v církevních tématech dobře orientujete. Bylo to dáno tím, že se o tyto věci dlouhodobě zajímáte, nebo pomohla důkladná rešerše?

Oboje. Dlouhodobě se snažím, aby se Otázky Václava Moravce věnovaly všem rozměrům života společnosti, tedy nejen politice, ale i tématům, jako bylo úmrtí Jana Pavla II., postavení církví ve společnosti, vztah politiků k církvím, a jiným. Do Otázek chodí církevní hodnostáři nejen z katolické církve, ale před návštěvou Benedikta XVI. nám poskytl rozhovor i dalajláma. Takže toto téma sleduji dlouhodobě a zároveň mi pomohla důkladná rešerše, která se týkala života katolické církve i terminologie, jejíž znalost je nezbytná. Práci mi zde usnadnilo i to, že byť nejsem praktikující katolík, jsem křtěný v římskokatolické církvi – a tím, že tatínek je praktikující katolík, jeho rodina, prarodiče a sourozenci jsou silně věřící, máme církevní terminologii zakořeněnou v rodině.

Papežova návštěva byla místy pro hodně lidí velmi emotivní. Zůstal jste po celou dobu nad věcí, v rovině profesionality, nebo vás nějaké okamžiky citově zasáhly?

Když dění komentujete a jste ve studiu, není na prožívání čas. Kdybyste viděl ten šrumec, zjistil byste, že na prožitek nezbývá místo. Jedinými emocionálními momenty během přenosů byly pro mě chvíle, kdy letadlo dosedlo na plochu, nebo když pak letadlo vzlétlo. Tehdy si uvědomíte, jak je dobře, že přijela taková významná návštěva do vaší země. Velmi na mě zapůsobily i chvíle, kdy začínaly a končily bohoslužby (tehdy měli slovo naši kolegové z náboženské redakce), kdy vidíte atmosféru věřících – ať už v Brně na letišti nebo ve Staré Boleslavi. Tohle jsem ale prožil až zpětně, když jsem přenos sledoval ze záznamu a návštěvu si pak pořádně vychutnal. V jejím průběhu to opravdu nešlo.

Překvapila vás církev či její představitelé během návštěvy? Chovali se jinak, než jste očekával?

Příjemně mě překvapil kardinál Miloslav Vlk. Vedli jsme spolu už desítky zajímavých rozhovorů, protože Miloslav Vlk naslouchá a je velmi vnímavým respondentem. Politikům, s nimiž spolupracuji, jde jen o jednu věc: protlačit si svou – a neposlouchají moderátora. Kardinál byl navíc kvůli návštěvě papeže ve velmi neobvyklém rozpoložení, a tak rozhovor měl nesmírně zajímavou atmosféru. Snažili jsme se trochu bilancovat, ale novináři to pak bohužel zkreslili. Kardinál myslím velmi pregnantně popisoval souvislosti vnějšího světa, co se mu podařilo a co nepodařilo. Překvapilo mě i to, že už je smířen se svým odchodem a těší se na odpočinek, protože jeho funkce pro něj musela být hodně únavná.