Pozoruhodný dokument Svatého stolce
Vydání: 2009/1 Věžní hodiny, 31.12.2008
Příloha: Perspektivy
Vatikánská Kongregace pro katolické vzdělávání vydala nedávno směrnici pro posuzování psychologické kompetence kandidátů kněžství. Klade důraz na řadu mentálních dispozic, zejména na osobnostní a sociální zralost. Budoucí kněz se má identifikovat se svým mužstvím, má umět navazovat zralé vztahy k druhým lidem a skupinám, má mít pocit sounáležitosti, schopnost inspirovat se nadosobními ideály, umět se rozhodovat a vyznat se v lidech. Má být sebekritický a schopný integrovat vlastní (mužskou) sexualitu, zejména s ohledem na celibát, atd.Za nežádoucí charakteristiky pokládá dokument například závažnou nevyzrálost, emoční závislost, nesvobodu ve vztazích, citový chlad, neschopnost otevřeného kontaktu, nejistou sexuální identitu a hluboce zakořeněné homosexuální tendence.
Tato náročná norma klade vysoké požadavky především na ty, kdo jsou za výběr a výchovu bohoslovců odpovědni, tedy na spirituály a rektory seminářů. Oni by ji měli splňovat především. Měli by mít odvahu nevhodného uchazeče odmítnout, případně – což je obtížnější – kandidáta, u něhož se závažná indispozice projeví až během studia, vyloučit. Nepřijatý či vyloučený by neměl mít možnost „zkoušet to“ v jiném semináři.
Směrnice výslovně varuje před „psychologizací“ výchovy ke kněžství, neboť povolanost k němu je darem Božím a duchovní doprovázení nelze nahradit psychologickým rozborem. Vychovatel má mít proto smysl pro rozporuplnost procesu zrání osobnosti (a měl by jej umět podpořit), pro jeho případné krize i pro individuálně specifická nadání. Je vhodné, aby sám prodělal příslušný odborný kurz.
Na dokumentu je znát poučenost současnou psychologií, zejména vývojovou. Zdůrazňuje význam nezpracovaných psychotraumat minulosti (zejména dětství). Doporučuje využívat služeb expertů-psychologů jak při výběru kandidátů, tak i při potřebných psychoterapeutických intervencích během studia. Měli by to být externisté, nikoli členové pedagogického týmu. Předpokládá se jejich diskrétnost (povinná mlčenlivost), jejich světonázorová orientace nemá odporovat křesťanskému pohledu na člověka a mají mít porozumění pro poslání církve. Kandidáti kněžství by měli mít možnost si „svého experta“ svobodně vybrat. Kde takoví odborníci nejsou k dispozici, má být věnována péče jejich přípravě.
Dokument podepsal kardinál Zenon Grocholewski, prefekt příslušné kongregace, a arcibiskup Jean-Louis Brugués OP, jeho sekretář. Zveřejnění autorizoval Benedikt XVI.
Jde o významnou inovaci církevní praxe. Dodejme, že pro nás není zcela neslýchaná – za uvolněných poměrů v roce 1968 ji na litoměřickém semináři zavedli P. Oto Mádr a P. MUDr. Jiří Slabý. Jenže záhy opět přituhlo. Otázkou je psychologická expertiza. Řada teologických učilišť v USA na ni vsadila už před lety, ale ukázalo se (žel pozdě), že přizvaní odborníci byli natolik „liberální“, že doporučovali k přijetí uchazeče homosexuálně orientované, zatímco heterosexuálně založené mladíky rozhodnuté pro celibát označili za „psychosexuálně nezralé“. To nám snad nehrozí, ale potřebná příprava expertů, uvedená v dokumentu, budiž výzvou našim křesťansky věřícím psychologům a psychiatrům. Už dnes by se měli (pokud tak neučinili) věnovat filozofické antropologii, revidovat pojetí moderních empirických věd, které se, jak známo, programově vyhýbají hodnocení („value-free“), a v duchu zásady sentire cum ecclesia promýšlet smysl a poslání kněžství.
pp Sdílet článek na:
Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články
