Pozdravení (nejen) školákům

Vydání: 2014/36 Ve Žďáru fandili rodině, 2.9.2014, Autor: Mons. František Václav Lobkowicz

ZAMYŠLENÍ BISKUPA FRANTIŠKA LOBKOWICZE
 
Začátek školního roku vnímají žáci a studenti rozdílně. Někteří se do školy těšili – to asi především prvňáci, kteří jsou naplněni zvědavostí, jaké to v té škole je. Zkušení harcovníci by si zase přáli, aby nastaly dva roky prázdnin, jak to kdysi napsal ve stejnojmenném románu Jules Verne. Všem, nejen prvňákům, přeji jako biskup už skoro 25 let zodpovědný za církevní školy, aby s velkým úsilím čerpali z té nesmírné pokladnice lidského vědění informace potřebné pro život, a to nejen pro život svůj, ale i pro ostatní, protože moje studování má obohatit i společnost, ve které žiji a jíž chci být nápomocný. A těm pesimistům, kteří se netěší, bych rád připomenul, že právě 1. září před 75 lety by v mnohých částech Evropy žáci do školy jít chtěli, ale nešlo to, protože v ten den vypukla hrozná 2. světová válka. 
 
My máme dnes možnost se v klidu věnovat svému vzdělávání. Za to chceme ze srdce poděkovat Pánu Bohu. Nezapomeňme ale, že i dnes na mnohých místech trpí mnoho nevinných lidí. Jako křesťané začínáme každý den modlitbou. A tak chci poprosit, abyste ráno ve svých modlitbách neprosili jen o to, abyste ve škole dostali ten den samé jedničky, ale poproste i za ty, kteří umírají kvůli lidskému násilí. A také za ty děti, které třeba dnes vůbec nic nedostanou k jídlu, a možná právě proto právě dnes umřou. A mám ještě jednu prosbu: prosím, abychom všichni pochopili, že škola není nepřítelem žáka, ale chce opravdově spolupracovat s rodiči a celou rodinou na formaci mladých lidí. Jsem přesvědčen, že žádný učitel především v církevní škole si nechce na nějakého žáčka zasednout a dělat mu naschvály, ale hledá cestu, jak pochopit „hlubiny duše“ svých svěřenců, chce jim pomoci najít správné místo ve společnosti. K tomu patří jedna důležitá věc: kéž má žák vždy úctu jak ke svým rodičům, tak ke svým učitelům. Toto ale platí i obráceně. I rodiče a učitelé kéž vždy chápou, že i ještě příliš nevzdělaný a někdy i třeba trochu zlobivý člověk je stvořen k Božímu obrazu a je Bohu svou nesmrtelnou duší podoben. Pokud vím, na církevních školách se o to snažíme. Co se týče letní diskuse o církevním školství, pevně věřím, že najdeme řešení. 
 
Vyprošuji vám dary Ducha Svatého, abyste jako apoštolové vše správně pochopili a všemu rozuměli. 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 22 30. května – 5. června 2023

Za pár dnů z nich budou kněží

Pán Bůh povolává ke kněžství rázně a náhle, jindy tiše a pomaličku, ale vždy ponechává svobodu odpovědět. O povolání i kněžských vyhlídkách jsme hovořili se…

celý článek


Požehnání za volant i řídítka

Prázdniny se blíží. Boží ochranu na cesty vyprošují a ke vzájemné ohleduplnosti vybízejí kněží a jáhni při žehnání řidičům a jejich automobilů, motorek i dalších…

celý článek


Na kole do Polska či Bavorska

Prázdniny se blíží. Boží ochranu na cesty vyprošují a ke vzájemné ohleduplnosti vybízejí kněží a jáhni při žehnání řidičům a jejich automobilů, motorek i dalších…

celý článek


Ať objeví, že se mají rádi

„Mami, ségra je zlá, už si s ní nikdy nebudu hrát. – Tati, ten brácha otravuje, furt za mnou leze, udělej s tím něco.“ Vztahy mezi sourozenci dávají rodičům někdy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay