Povolání k zasvěcenému životu - aneb cesta do kláštera

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Jiří Macháně

O povolání k zasvěcenému životu hovoří provinční představená cyrilometodějek Václava Dudová se zjevným rozechvěním. Říká, že papír novin může stěží přiblížit, jaké to je slyšet Boží volání k zasvěcenému životu. Zeptali jsme se proto spíše na praktické kroky spojené s cestou do kláštera.

„Vždycky se musíme nejdřív poznat. Dívka k nám do komunity pravidelně dochází. Pokud cítí, že chce žít s námi, přijmeme ji do komunity jako kandidátku na půl roku až rok,“ vysvětluje sestra Václava. Je to období, kdy kandidátka blíž poznává společenství sester i jejich způsob života. Pokud se po čase rozhodne pro další krok na cestě k zasvěcenému životu, je přijata do noviciátu. Na něj pak navazují časné sliby a juniorát. „Dočasné sliby se obnovují po dobu pěti let. Pokud si některá z dívek není jistá nebo není zralá, vzniká tak prostor pro uvážené a definitivní rozhodnutí pro věčné sliby nebo případný odchod,“ vysvětluje sestra Václava.
Jak říká, k cyrilometodějkám přicházejí dívky různých povolání i vzdělání. „Snažíme se pro ně najít v rámci činnosti naší kongregace to správné uplatnění, aby využily své vlohy, talenty a nadání,“ dodává provinční představená. Přijde-li mezi sestry zdravotnice, může pracovat s postiženými dětmi, pomoci s péčí o staré sestry, nebo pomáhat v pečovatelské službě. Pedagožky nacházejí své místo ve škole jako učitelky či vychovatelky v družině. „Pokud vidíme, že mladší ročníky mají studijní vlohy, posíláme je na vysokou školu,“ prozrazuje provinční představená.
A co má dívka udělat, pokud zaslechne volání? „Může se nám ozvat, přijít se podívat a představit se. Rády ji uvítáme,“ uzavírá s úsměvem sestra Václava.