Pověz mi, čížečku, jak vstávají lidé
Vydání: 2021/15 Opět jiné Velikonoce, 7.4.2021, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 15
Čemu nás učí ptáci svým ranním chórem? Ještě za tmy vítají příchod „bratra Slunce“, jak by řekl svatý František, a zpívají mu i dlouho poté, co jeho první paprsky rozehřejí ranní vánek. Svým zpěvem oslavují zázrak stvoření každý den nově.
Samci kosa černého jsou nepřehlédnutelní svým melodickým zpěvem. Snímek Pixabay
Jejich zpěv umí většinu lidí potěšit, podobá se hudbě. Toho si všímají i hudební skladatelé, kteří často ve svých dílech vyjadřují obdiv k těmto drobounkým opeřencům.
Kokrhání kohouta je sice obecně považováno za začátek nového dne, jenže v ptačí říši najdeme mnoho jiných libozvučnějších zvuků oznamujících příchod světla.
Východ slunce se každý den trochu mění, proto nelze přesně na minutu stanovit „ptačí budíček“, přesto jde vypozorovat pořadí hlasů v ptačím chóru. Tvoří jej desítky druhů – podle toho, v jak „zeleném“ místě bydlíme a jak ptákům kolem nás přejeme.
Náprsenka z Golgoty
V polovině dubna se z teplých krajin vrací rehek obecný a jeho zpěv můžeme slyšet ještě za tmy – jako jeden z prvních. O chvíli později by se měl rozeznít popěvek červenky obecné. Poznáme ji podle červené náprsenky, o níž se mezi lidmi říká, že ji získala od Kristovy krve na Golgotě, když mu do ucha zpívala utěšující píseň. Od čehopak mají červenou skvrnu na hlavě vlaštovky, které také můžeme zaslechnout? Může následovat drozd zpěvný, ale i pěvec, který je často považován za mistra – kos černý. Ten je díky svému žlutooranžovému zobáku a černému tělu povědomý všem, patří mezi dobré a známé zpěváky. Hojně se vyskytuje i v městských parcích, ruch velkých měst jej nevyplaší. Sbor kosů můžeme slyšet nejlépe zjara brzy ráno a navečer. Jednotliví kosi ale zpívají po celý den.
Flétny pěniček
Kos umí zpívat opravdu hlasitě, ale prý ne tak jako další z „bratrů ptáčků“, který zároveň patří mezi ty nejmenší – střízlík obecný. Zapěje nám třeba o tom, jak lidé „sejou mák“. Jeho zpěv může podpořit pěnice černohlavá, jež prý má zpěv připomínající libozvučné tóny fléten. Kdo si ještě pamatuje, kdo býval čižbář? Dnes bychom řekli „obchodník s ptáky“, chytával právě pěničky.
Žluté bříško a modrá peříčka sýkorky koňadry znávají i malé děti, tedy hlavně ty, které sypaly v zimě zrníčka do krmítka. Zazpívá a za chvíli ji následuje třeba nenápadný zelený ptáček budníček menší či pěnkava obecná.
Lidé jen špačkují
Čimčarara, čim, čim, čim! Tak prý zpívají vrabci domácí, kteří v minulosti byli pro sedláky pohromou. Nyní je jich naopak nedostatek – na to upozorňuje i Světový den vrabců, který připadá na 20. března. První jeho cvrlikání poránu bychom měli zaslechnout k příchodu slunce, stejně jako zpěv zvonka zeleného.
V dubnu vychází slunce k šesté hodině ranní. Jako jeden z posledních zapěje špaček obecný.
Kdy vstávají a jak se poránu chovají lidé, lze určit ještě mnohem obtížněji. Svítání si zpravidla moc nevšímají. A jen málo lidí dokáže vstát s písní na rtech, mnoho jich však umí jen „špačkovat“.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
