Pouť za Turínským plátnem
Vydání: 2020/30 Pouť za Turínským plátnem, 21.7.2020
Cyklopoutníci si navzdory koronaviru poradili. V tomto vydání přibližujeme několik jejich cest. Ta největší mířila za Turínským plátnem – nevedla ale Turína, nýbrž do Broumova, kde je jedna z nejzdařilejších kopií. Čtyři desítky poutníků na ni vyrazily z Prahy od Mariánského sloupu.
Namířeno měli do Turína, nakonec však zvolili pouť do Broumova. Snímek Vít Tomaštík
Skupina zkušených čtyřiceti cyklopoutníků urazila za týden 750 kilometrů, denně zvládli kolem sta. „Etapy byly letos kratší než jindy. Pokud však byla podél cesty nějaká zajímavá místa, někteří neváhali ujet i 15 kilometrů navíc, aby si je prohlédli,“ popisuje organizátor Vít Tomaštík. V minulých letech dojeli třeba po částech do Fatimy či ze Soluně na Velehrad. Poutě vždy spojí s výročím či osobou nějakého světce. Letos to měl být sv. Don Bosco a Turín, ale kvůli pandemii se nakonec rozhodli jet pouze po Česku. „A díky tomu jsme objevili řadu krásných míst,“ popisuje Tomaštík nečekaný dárek, který změnou trasy dostali.
Za světci ale putovali i letos. Cyklisté, mezi nimiž byli i sedmdesátníci, zavítali například na Tetín, který je spojený se sv. Ludmilou, nebo do Jablonného, kde si letos připomínají 800 let od narození sv. Zdislavy. Kromě Broumova pak projeli také Neratov nebo Hejnice.
Protože velká část cyklopoutníků pochází z okolí Velehradu, bývá zde buď start, nebo cíl pouti jako letos. „Oproti předchozím letům bylo chladněji a celkem dost nám pršelo. Ale trocha nepohodlí k putování patří. A déšť také není problém. Jednou nám při cestě do Paříže propršela polovina z celkových 15 etap a také jsme to zvládli,“ ohlíží se Vít Tomaštík.
Přespávali na předem domluvených místech, především v církevních objektech včetně školních tělocvičen. Nocovali tedy většinou na zemi, na karimatce. „Vážím si toho, že i starší poutníci zvládnou tyto prosté podmínky. A všichni jedou ‚za své‘, letos nebylo ani jedno elektrokolo,“ těší pořadatele. Jedinou úlevou bylo doprovodné vozidlo, které vezlo zavazadla, takže poutníci mohli jet nalehko. Posilou pro ně bylo i požehnání, které jim při startu od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí udělil biskup Karel Herbst. Podle Tomaštíka bylo velmi symbolické: „Biskup Herbst byl na jaře nakažený koronavirem a vyléčil se. Zároveň je salesiánem. Je to tedy taková spojka mezi Turínem, Donem Boskem a touto naší akcí.“
TOMÁŠ KUTIL
Osm účastníků cyklopoutě Kolem Česka s Pannou Marií vyrazilo v pátek 17. července na patnáct set kilometrů dlouhou trasu od sídla františkánské farnosti v Plzni na Lochotíně.
Ještě předtím jim požehnal při mši svaté ve zdejším Domečku generální vikář P. Jakub Holík. „Je to kající pouť za obnovu národa, za naši diecézi, za nová kněžská povolání, za návrat naší země ke Kristu,“ popisuje účel cesty organizátor, plzeňský františkán Juniper Oravec. Ten společně s krušnohorským knězem P. Markem Hricem a dalšími zhruba šesti cyklopoutníky projede kompletně celou trasu vedoucí přes Ostrov nad Ohří, tepelský klášter, Klatovy, jižní Čechy, Kostelní Vydří, Hostýn, Králíky, Broumov a Horní Polici zpět do Plzně.
Někteří jen na část cesty
„Průběžně se budou přidávat další účastníci, někteří zase budou na různých místech končit. Není podmínkou absolvovat celou pouť, hlavní je mít v srdci Pannu Marii, vézt ji v sobě s sebou,“ zdůrazňuje bratr Juniper. Noclehy jsou zamluveny na farách a zavazadla poveze doprovodné vozidlo, jehož řidič bude zajišťovat i občerstvení a stravu po cestě. Cyklopouť zakončí bohoslužba 1. srpna v Plzni.
(alo)
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Články
