Postoj „vše pro dítě“ převládá

Vydání: 2019/38 Světec, který spojuje národy, 17.9.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 38

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě. „No jo, chudáčku, tys ho měl dřív, viď?“ přiběhne okamžitě maminka, hladí ho a hned nabízí synovi „něco lepšího“…


Copak si přeje naše drahé dítě? Ilustrační snímek Martina Houdek

Napadá mě: Jak se asi zachová takový hošík o pár desítek let později, když mu někdo nevědomky před domem zabere jeho parkovací místo?

Nebo jiná situace – u rybníka: „Copak to nedokážeš pochopit? Já se tady normálně potřebuju v klidu vykoupat, bez těch ryb,“ křičí jedenáctiletý kluk na svou babičku. Ta se snaží zachovat klid, ale je vidět, že jí není příjemné být takto středem pozornosti.

„Děti se stávají vzácným zbožím. Přibývá jedináčků. Tato tendence se projevuje téměř nábožnou úctou k dítěti, podřizováním se jemu i jeho přáním, psychologickou poddajností nebo přehnanou shovívavostí rodičů,“ uvádí Amedeo Cencini v knize Máš-li mě rád, nedovol mi všechno (KNA 2016).

V podivném skleníku

Rodinná terapeutka Eva Labusová vysvětluje, že v některých případech se stává potomek součástí uspokojení osobních tužeb i jisté soutěživosti rodičů. Nejde tu o dítě, ale o jejich potřeby. A v podstatě čím ambicióznější rodiče jsou, tím hůř pro dítě: „Postaveno do středu rodičovské pozornosti a zahrnováno nepřiměřenými nároky i důležitostí, těší se dítě mnoha zdánlivým výhodám, které se ale nakonec obrátí proti němu a mohou mu doslova zdevastovat život. Protože žije často mimo realitu, v podivném skleníku. Na jednu stranu je přetěžované, na druhou rozmazlené,“ říká terapeutka a dodává, že takové dítě nemá kde získat přirozenou odolnost ani empatii a schopnost navazovat zdravé vztahy.

Dětský psycholog Jaroslav Šturma souhlasí, že přibývá dětí, které jsou vychovávány, jako by byly středem světa. Nasvědčuje tomu i široká nabídka a poptávka po knižních titulech nabízejících cesty, jak z toho ven. „Rodiče k nám do poraden přicházejí s tím, že mají problém. Mnozí by nejraději slyšeli, kdybychom jim řekli, že to je nějaká porucha, třeba hyperaktivita, ADHD nebo něco podobného. Ne úplně rádi slyší, že je potřeba učit se rozlišovat, co je tomu dítěti předem dáno, s čím se narodilo a co je reakce na podmínky, jaké mu dávám, jak ho vedu. Že je to i v mých rukách,“ říká Jaroslav Šturma. Pro mnoho rodičů je těžké změnit postoj od „tady to dítě máte a něco s ním dělejte“ na „pomozte mi vidět, jak v interakci s dítětem mohu rozvíjet to nejlepší v něm, a zároveň tříbit plevel, který se v něm také rozrůstá“.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay