Porodní asistentky pro věčnost
Vydání: 2012/30 Olympijské hry, 23.7.2012, Autor: Tomáš Kutil
Na začátku bylo rozčarování jisté zdravotní sestry z péče o umírající. Po jednom zvlášť nepříjemném zážitku dala výpověď a rozhodla se založit hospic. Neměla k tomu prostředky ani potřebné zkušenosti. Zdánlivě nemožná věc se ale díky pomoci mnoha dobrých lidí podařila, a mobilní hospic v Hořicích tak pomáhá k důstojnému umírání onkologicky nemocných už přes tři roky. 
S trochou nadsázky si říkají porodní asistentky pro věčnost. Obě zdravotní sestry, které jsou dnes nejvýraznějšími postavami hořického hospice, jsou totiž původně sestrami dětskými. „Stejně jako jsme ve zdravotnictví přijali nové přístupy u porodů, musíme změnit náš přístup k péči na konci života. Dnes sice máme špičkovou techniku i diagnostiku, ale selháváme v lidské rovině – stydíme za lidský přístup, projevy útěchy a citu,“ popisuje realitu českého zdravotnictví Jana Sieberová, zakladatelka hořického hospice. Pracovní tým hořického hospice, který je možné spočítat na prstech rukou, má i za relativně krátkou dobu svého působení řadu zkušeností s tím, jak způsob péče o umírajícího ovlivňuje celou rodinu. „Pokud chráníme důstojnost člověka až do konce, má to obrovský smysl nejen pro něj samotného, ale ovlivňuje to často velmi pozitivně celou rodinu – je to pro ni velké povzbuzení,“ doplňuje Jana Sieberová a dokládá to řadou příběhů, kdy se po jejich péči atmosféra v rodině naprosto zásadně proměnila. „Umírající jsou mnohdy velmi křehcí a touží po odpuštění a smíření. Pokud se toho v těchto posledních okamžicích člověka podaří dosáhnout, je to neuvěřitelně krásné,“ říká zakladatelka hořického hospice.
DOMA V RODINĚ
Hořický hospic nemá lůžka a péče o umírající probíhá přímo u nich doma. Jenom se vždy musí najít nějaký rodinný příslušník, který se o umírajícího stará, tým hospice pak zajišťuje potřebnou zdravotní péči a půjčuje různé kompenzační pomůcky. A pokud je tomu rodina jen trochu otevřena, nabízí také duchovní péči. Členem týmu je totiž i místní farář P. Pavel Rousek. Se zakladatelkou hospice se poprvé setkal u lůžka nemocného. „Pacient byl v agonii, měl veliké bolesti. Jakmile jsem za něj odsloužil mši svatou, byla na jeho tváři vidět velká úleva a krátce nato zemřel,“ popisuje P. Rousek své první setkání s hospicem. Od té doby uděluje umírajícím svátost nemocných, zpovídá je, vede s nimi duchovní rozhovory a slouží mše svaté. Každý měsíc slouží mše také za všechny pacienty i dobrodince hospice.
Důležitou oporou celého týmu je modlitební společenství, které se pravidelně schází každý týden a vyprošuje mu požehnání do nelehké služby. „S našimi pacienty se především snažíme navázat vztah důvěry. Potom už není možné pracovat od do, ale musíme s nimi být v neustálém kontaktu, připraveni zareagovat vždy, když by se jejich stav zhoršil nebo měli třeba velké bolesti,“ doplňuje sestra Marie Božoňová.
POMOHLI MARIE SVATOŠOVÁ I BISKUP
Hořický hospic vznikl v roce 2009. Základní kámen požehnal tehdy ještě královéhradecký biskup Dominik Duka a navštívili ho už i biskupové Jan Vokál či Josef Kajnek. Velikou oporou byla Janě Sieberové zakladatelka hospicového hnutí u nás Marie Svatošová. „Když mi bylo nejhůř, volala jsem Marii i obden a ona mě vždy povzbudila, a často mi dokonce prakticky pomohla,“ přiznává Jana Sieberová. Přičinil se ale také už „zavedený“ litoměřický hospic – někdy radou, jindy půjčením potřebných zdravotnických pomůcek.
Přesto hořický mobilní hospic ještě zdaleka nemá vyhráno. Neustále se potýká s nedostatkem finačních prostředků na přímou péči, chybí mu člověk, který by pro něj dokázal sepsat žádosti o větší granty, například do Norských fondů. Dále je v plánu rekonstrukce druhé poloviny budovy, odkud tým vyjíždí k umírajícím a kde by měla vzniknout také malá kaple, jež nahradí tu stávající – vybudovanou v rohu chodby.
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
