Vydání: 2010/36 Sexuální výchova, 2.9.2010, Autor: Václav Štaud

O poslední srpnové neděli prožilo město Žulová u polských hranic slavnostní chvíle. Hrstku katolíků sem přijel z Ostravy povzbudit ve víře jejich biskup František Václav Lobkowicz. A přijel pozdravit i vedení města a ostatní občany, poděkovat za pozornost, kterou věnují církevním památkám.

Slavnostní mše svatá byla sloužena u příležitosti 200 let od vysvěcení zdejšího farního chrámu svatého Josefa. Biskup Lobkowicz při této příležitosti v chrámě požehnal nově opravené varhany a byl přítomen následnému koncertu. Při oslavě lidé zaplnili kostel téměř do posledního místa, mnoho jich přijelo z okolí. Běžné bohoslužby tu ale vypadají jinak. „Jsem rád, když se nás v neděli sejde třicet,“ uvádí místní farář P. Ivan Kaličiak. „Tento kraj dodnes platí daň za odsun německého obyvatelstva. Noví osídlenci byli nesourodým společenstvím. Češi z mnoha různých míst, Poláci, Romové. Nespojovaly je tradice ani víra. A podobné je to i v mých dalších farnostech v okolí. Lidé plní kostely jen o pohřbech, většina se jich ale už neumí pokřižovat. Snad alespoň tato slavnost a slova otce biskupa přinesou nějaké oživení,“ dodává smutně P. Ivan Kaličiak.

BOŽÍ HORA BEZ POUTNÍKŮ

Stav náboženské aktivity v Žulové není radostný. Jako příklad lze uvést nezájem o Boží horu, o výstup k poutnímu kostelíku, který tvoří zdaleka viditelnou dominantu Žulovska. Od středověku tam chodívaly tisíce lidí, nedokázaly je zastavit ani josefínské dekrety. Po svém nástupu před čtyřmi roky obnovil P. Kaličiak tradici každoměsíčních křížových cest, po nichž následovala mše svatá. „Letos jsem rezignoval a tyto výstupy ukončil. Jak staří umírají nebo ztrácejí síly, chodilo nás stále méně. A mladé nedokážu přesvědčit. Také jich zde ubývá, odcházejí za prací do vnitrozemí a zůstávají jen staří. Jsem z toho smutný,“ stěžuje si žulovský farář.

Pozvání na mariánské večeřadlo

Ne všechno však tento kněz vidí černě: „Na druhé straně musím říci, že hrstka věrných, která zde zůstala, osvědčuje dokonale svoji víru. Je na ně spolehnutí, rádi a ochotně mi pomohou. Také s vedením obce mám dobré zkušenosti. Snaží se, aby tu i církevní památky vypadaly důstojně. Je zásluhou žulovského zastupitelstva, že nyní mohly být tak krásně opraveny varhany. Město nám na tento účel věnovalo 130 tisíc korun. Velmi si toho vážím. Při pravidelných koncertech, které zde bývají, bývá kostel úplně plný. Ukazuje to, že lidem zůstal cit pro vznešenost a krásu prezentovanou duchovní hudbou,“ říká P. Ivan Kaličiak. Farář neustává ani v konkrétních snahách o znovuoživení víry. „Pokouším se o shromáždění většího společenství, které vždy povzbuzuje,“ svěřuje se kněz. „V kostele sousedních Skorošic nyní zavádím nový typ setkávání. Každou sobotu tam bude mše svatá s růžencem a mariánským večeřadlem. Abychom umožnili účast co nejvíce lidem, budeme je ze všech okolních obcí svážet auty. Jednoho ochotného řidiče už mám, další se snad najdou. Třeba Bůh mé zdejší práci nakonec přece jen požehná a dopřeje plody,“ doufá P. Kaličiak.