Pomni, abys den sváteční světil

Vydání: 2017/20 Svíce prozářily Fatimu, 16.5.2017, Autor: Martin T. Zikmund

„Osmý den schází nám,“ zpívá skupina Olympic a vyjadřuje pocity řady z nás, kterým se pořád nedostává času. Jako by ten týden, který nám byl dán do vínku, byl příliš krátký. Jako by celý náš život byl příliš krátký.


Mnohé děti z věřících rodin si neděli bez účasti na mši už ani neumějí představit. Snímek Člověk a víra / Martina Řehořová

Ale možná je tajemství času lidského života skryto právě v onom sedmém, odděleném dni (ať už v židovské sobotě, nebo v křesťanské neděli), jehož si dost nevážíme. Neměli bychom znovu začít doceňovat onen rytmus šesti pracovních dní a jednoho dne odděleného? Třeba jako naši respondenti v anketě.

Předpoklad pro obnovu víry

Co pro nás může neděle znamenat? Čas pro bohoslužbu, pro rodinu, pro odpočinek, pro vztahy, pro cosi, co se vzpírá našemu kalkulu a potřebě výkonu. Vždyť už první kamenná deska Desatera vybízela Izrael ke svěcení sedmého dne. Od počátku existence Božího lidu měl mít tento sedmý, oddělený den zvláštní, privilegované postavení mezi jinými. A skutečně: kdykoli bylo třeba obnovit víru Izraele, vraceli se Židé nejprve ke svěcení šabatu, jak sobotu nazývají. O židovské úctě k sedmému dni píše ve svém článku Aleš Weiss z Židovského muzea v Praze.

Den vděčnosti

Platí to i pro křesťany. Pán Ježíš sám dodržoval sedmý den a navštěvoval o sobotách synagogy, jen se vymezoval vůči zákonickému pojetí, které se pohoršovalo nad tím, že někdo v sobotu zachraňoval či uzdravoval. „Vždyť sobota je učiněna pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Proto i dnes existují služby potřebným, které musejí fungovat i v sedmý den. To jsou ale výjimky.

Křesťané se už nescházeli v sobotu, ale v neděli – na památku Ježíšova vzkříšení. Zprvu to nebyl den odpočinku, jejich shromáždění se proto konala až večer. Ale už císař Konstantin v roce 321 prohlásil neděli (dies solis, den slunce) za svátek, takže křesťanská neděle mohla Ježíšovým vyznavačům plnohodnotně nahradit židovskou sobotu.

V dnešní splašené době se o to víc potřebujeme zastavit a navrátit k této staré moudrosti cyklu šesti a jednoho dne. Neděle nás totiž upomíná na smysl a cíl našeho pobývání na zemi, ukotvuje nás v čase, který je nám dán, a rozkřesává v nás vděčnost za dar života i za dar spásy. V neděli nevyděláváme, v neděli dostáváme.

MARTIN T. ZIKMUND
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay