Pomáhal na Haiti i při pandemii

Vydání: 2020/39 Křesťanské symboly v politice, 22.9.2020, Autor: Jiří Gračka

Už čtrnáct let se MARTIN ZAMAZAL zabývá krizovými situacemi a humanitární pomocí v rámci Arcidiecézní charity Olomouc, několikrát se také vydal pomáhat s jejími projekty na Haiti. A když letos dorazila krizová situace k nám, přispěl svými zkušenostmi i tentokrát, za což ho v červenci na Velehradě ocenili biskupové.

Co říkáte na současné dění kolem koronaviru – záplavu informací a mnohdy chaotická nařízení?

Musím předeslat, že nejsem odborník a tohle jsou věci, kterým úplně nerozumím. Z pohledu laika a s přihlédnutím k tomu, že sleduju i zahraniční informační kanály, třeba francouzské nebo britské, bych souhlasil s tím, že se jistá podoba epidemie stává realitou našeho života a viry tady s námi budou – a nejspíš si na to musíme zvyknout tak, jak už si zvykli lidé v Asii. Pro nás je důležité, abychom ve chvíli, kdy epidemie hrozí, udělali maximum pro její předcházení, což jako humanitární pracovník znám z poskytování pomoci ve světě. Nemůžeme zajistit absolutní bezpečnost, ale udělejme maximum, abychom rizika minimalizovali a tím sebe i ostatní co nejvíce chránili. To je nyní úkol nás všech.

„Při pomoci na Haiti vycházíme z potřeb místního společenství,“ říká Martin Zamazal o působení Arcidiecézní charity Olomouc v nejchudší zemi západní polokoule. Snímek archiv Martina Zamazala

Takže třeba roušky rozhodně ano?

Osobně říkám ano, ale nejsem epidemiolog. Nicméně u nás v Charitě a mezi křesťany obecně by na prvním místě měla být ochrana těch, kteří to potřebují, kteří jsou zranitelní. Život křesťana a jeho duchovní růst je navíc postaven na sebeobětování, a byť se slovo oběť z našeho postmoderního slovníku pomalu vytrácí, pojďme si ji připomenout právě tím, že svou rouškou budu chránit druhého a jeho rouška zase ochrání mě. Oběť spolu s ohleduplností.

A ještě jedna věc: potřebujeme mít elementární jistotu, že nastavený směr a pravidla jsou správná a vedou k ochraně nás i celé společnosti. Pokud každý týden, nebo dokonce každý den slyšíme z médií rozdílné pohledy a i ve veřejnoprávních médiích dostávají prostor lidé s názory, že rouška nikoho neochrání, že respirátor je zbytečný, je to pro nás, pro naše pacienty a klienty i pro celou společnost kontraproduktivní a psychicky náročné.

Co tedy bylo na jaře vaším úkolem jako národního koordinátora Charity v této oblasti a jak Charita na zprávy o začínající pandemii reagovala?

Moje práce zahrnuje jak národní, tak i diecézní koordinaci při mimořádných událostech jasně definovaných zákonem. U pandemie koronaviru nebylo zprvu úplně jasné, zda do mé kompetence výlučně spadá, protože zasáhla charitní sociální a zdravotní služby, kde jsou odborníky především ředitelé Charit. Když ale vznikl krizový štáb Charity ČR, byl jsem přizván, abych do diskusí a rozhodování vnášel pohled z hlediska řešení krizových situací.

V prvních dnech, kdy nikdo moc nevěděl, co a jak dělat, a nebyly k dispozici ochranné pomůcky, jsem z českých a zahraničních odborných zdrojů a s využitím selského rozumu připravil přehled, jak postupovat, jak se mají charitní pracovníci chovat. Takže už na konci února byly Radě ředitelů Charity ČR k dispozici první vysloveně praktické informace a jednoduché kroky, jak reagovat při podezření, případně výskytu infekce covid-19 v našich službách, u našich klientů, pacientů a zaměstnanců. A tenhle materiál začal žít vlastním životem a zdá se, že to trochu pomohlo, přinejmenším z psychologického hlediska.

Nebyl to ale váš jediný úkol.

Ano, krizový štáb Charity ČR mě pověřil i obstaráváním osobních ochranných prostředků, o které byla, jak víme, veliká nouze. Bylo to nesmírně vysilující, nikde nic nebylo a většina tzv. obchodníků nabízela ochranné pomůcky, které sami neměli, a ještě za nehorázné sumy. Jen opravdu pár firem bylo solidních a také díky nim jsme situaci dokázali postupně řešit.

V prvních dnech a týdnech hráli velkou roli sami charitní zaměstnanci, kteří spolu s dobrovolníky začali šít bavlněné roušky a rozdávat potřebným. Později se přidaly firmy s bezplatnými dodávkami ochranných krémů, dezinfekce, ochranných štítů a ústenek, a i když samozřejmě nemohly pokrýt naši potřebu, byla to krásná ukázka solidarity.

Byl to náročný čas, plný hektických dnů a týdnů, ale Charita se stejně jako ostatní s celou situací poprala a zvládla ji se ctí.

 

Více v tištěném nebo elektronickém vydání KT.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay