Pomáhal na Haiti i při pandemii

Vydání: 2020/39 Křesťanské symboly v politice, 22.9.2020, Autor: Jiří Gračka

Už čtrnáct let se MARTIN ZAMAZAL zabývá krizovými situacemi a humanitární pomocí v rámci Arcidiecézní charity Olomouc, několikrát se také vydal pomáhat s jejími projekty na Haiti. A když letos dorazila krizová situace k nám, přispěl svými zkušenostmi i tentokrát, za což ho v červenci na Velehradě ocenili biskupové.

Co říkáte na současné dění kolem koronaviru – záplavu informací a mnohdy chaotická nařízení?

Musím předeslat, že nejsem odborník a tohle jsou věci, kterým úplně nerozumím. Z pohledu laika a s přihlédnutím k tomu, že sleduju i zahraniční informační kanály, třeba francouzské nebo britské, bych souhlasil s tím, že se jistá podoba epidemie stává realitou našeho života a viry tady s námi budou – a nejspíš si na to musíme zvyknout tak, jak už si zvykli lidé v Asii. Pro nás je důležité, abychom ve chvíli, kdy epidemie hrozí, udělali maximum pro její předcházení, což jako humanitární pracovník znám z poskytování pomoci ve světě. Nemůžeme zajistit absolutní bezpečnost, ale udělejme maximum, abychom rizika minimalizovali a tím sebe i ostatní co nejvíce chránili. To je nyní úkol nás všech.

„Při pomoci na Haiti vycházíme z potřeb místního společenství,“ říká Martin Zamazal o působení Arcidiecézní charity Olomouc v nejchudší zemi západní polokoule. Snímek archiv Martina Zamazala

Takže třeba roušky rozhodně ano?

Osobně říkám ano, ale nejsem epidemiolog. Nicméně u nás v Charitě a mezi křesťany obecně by na prvním místě měla být ochrana těch, kteří to potřebují, kteří jsou zranitelní. Život křesťana a jeho duchovní růst je navíc postaven na sebeobětování, a byť se slovo oběť z našeho postmoderního slovníku pomalu vytrácí, pojďme si ji připomenout právě tím, že svou rouškou budu chránit druhého a jeho rouška zase ochrání mě. Oběť spolu s ohleduplností.

A ještě jedna věc: potřebujeme mít elementární jistotu, že nastavený směr a pravidla jsou správná a vedou k ochraně nás i celé společnosti. Pokud každý týden, nebo dokonce každý den slyšíme z médií rozdílné pohledy a i ve veřejnoprávních médiích dostávají prostor lidé s názory, že rouška nikoho neochrání, že respirátor je zbytečný, je to pro nás, pro naše pacienty a klienty i pro celou společnost kontraproduktivní a psychicky náročné.

Co tedy bylo na jaře vaším úkolem jako národního koordinátora Charity v této oblasti a jak Charita na zprávy o začínající pandemii reagovala?

Moje práce zahrnuje jak národní, tak i diecézní koordinaci při mimořádných událostech jasně definovaných zákonem. U pandemie koronaviru nebylo zprvu úplně jasné, zda do mé kompetence výlučně spadá, protože zasáhla charitní sociální a zdravotní služby, kde jsou odborníky především ředitelé Charit. Když ale vznikl krizový štáb Charity ČR, byl jsem přizván, abych do diskusí a rozhodování vnášel pohled z hlediska řešení krizových situací.

V prvních dnech, kdy nikdo moc nevěděl, co a jak dělat, a nebyly k dispozici ochranné pomůcky, jsem z českých a zahraničních odborných zdrojů a s využitím selského rozumu připravil přehled, jak postupovat, jak se mají charitní pracovníci chovat. Takže už na konci února byly Radě ředitelů Charity ČR k dispozici první vysloveně praktické informace a jednoduché kroky, jak reagovat při podezření, případně výskytu infekce covid-19 v našich službách, u našich klientů, pacientů a zaměstnanců. A tenhle materiál začal žít vlastním životem a zdá se, že to trochu pomohlo, přinejmenším z psychologického hlediska.

Nebyl to ale váš jediný úkol.

Ano, krizový štáb Charity ČR mě pověřil i obstaráváním osobních ochranných prostředků, o které byla, jak víme, veliká nouze. Bylo to nesmírně vysilující, nikde nic nebylo a většina tzv. obchodníků nabízela ochranné pomůcky, které sami neměli, a ještě za nehorázné sumy. Jen opravdu pár firem bylo solidních a také díky nim jsme situaci dokázali postupně řešit.

V prvních dnech a týdnech hráli velkou roli sami charitní zaměstnanci, kteří spolu s dobrovolníky začali šít bavlněné roušky a rozdávat potřebným. Později se přidaly firmy s bezplatnými dodávkami ochranných krémů, dezinfekce, ochranných štítů a ústenek, a i když samozřejmě nemohly pokrýt naši potřebu, byla to krásná ukázka solidarity.

Byl to náročný čas, plný hektických dnů a týdnů, ale Charita se stejně jako ostatní s celou situací poprala a zvládla ji se ctí.

 

Více v tištěném nebo elektronickém vydání KT.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay