Politická kultura - pojem neznámý?
Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek
Komentář Jaroslava ŠebkaZ důvodu duševní hygieny jsem už před delším časem přestal sledovat televizní politické debaty. Nic podstatného jsem se v nich nedozvěděl a kýble špíny, které na sebe jejich účastníci vzájemně vylívali, nebyly právě tou nejlepší předehrou k nedělnímu obědu. Klání politických elit na obrazovkách jsou tak jen konkrétním dokladem tristního obrazu politické kultury. Jejímu stavu se ovšem nelze moc divit. Vždyť u nás neměla více než půl století šanci se normálně vyvíjet. Po listopadu 1989 sice svitla naděje na změnu k lepšímu, ale v posledních letech mám pocit, že se její úroveň neustále zhoršuje. Jedinci, kteří dokážou svůj názor formulovat slušnou formou a nechtějí za každou cenu zadupat oponenta do země, jsou v našich politických končinách stejným zjevem jako marťané. Jsem přitom přesvědčen, že řada politiků spolu dokáže napříč názorovým spektrem smysluplně komunikovat a hledat věcná řešení problémů. Nemohu se však ubránit dojmu, že v okamžiku, kdy se mnozí z nich ocitnou v blízkosti kamery nebo nastaveného mikrofonu, dostávají se do jakéhosi transu a mají potřebu ze sebe chrlit silácké výroky a rádoby vtipné bonmoty. V nepřehledném houští průpovídek se pak snadno ztratí zásadnější koncepce nebo ideje. Nemyslím si však, že by právě ta naše politická reprezentace byla výrazně horší než jejich kolegové v zavedených demokraciích. Stesky podobného druhu se ozývají i odtamtud.
Na tomto stavu nepochybně nesou velký díl zodpovědnosti také média. V současné mediální strategii je přece důležité, aby politik dokázal v krátkém televizním klipu patřičně upoutat pozornost. Proč se pak trápit nudným a zdlouhavým zdůvodňováním svých postojů anebo programu. Stačí přece, když si občané (a potencionální voliči) zapamatují pár řečnických perel, a je po starostech. A moc bych se nedivil, když se podaří tímto způsobem - třeba před volbami - skutečně zabodovat. Hlavně elektronická média tak často přispívají ke stírání hranice mezi reálnou politikou a zábavou. Jenom nadávat na situaci ale nepomůže. Podle mého názoru je to příležitost k tomu snažit se na různých úrovních a v různých sférách veřejného života vnést jinou kulturu do mezilidských vztahů. Tím se bude jistě dařit kultivovat i volené zástupce a připomínat jim i původní smysl politiky - službu věcem veřejným a nám občanům. Tedy stručně řečeno: jací lidé, taková politika.
komentar@katyd.cz Sdílet článek na:
