Vydání: 2021/50 Cesta k pramenům bratrství, 7.12.2021, Autor: Pavel Sršeň

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

 
Knihu jsem psal zhruba rok. Průběžně jsem sledoval stav prací v kostele a vnímal i změny v životě svatojakubské farnosti v tomto mimořádném období. Zaujalo mě třeba, že se nedělní mše svaté přesunuly do evangelického kostela. To, že evangelický sbor dal svůj kostel k dispozici pro katolické bohoslužby, bylo hezké ekumenické gesto – v době, kdy jsme si připomínali výročí 400 let od bitvy na Bílé hoře, přímo symbolické.
Historii kostela a farnosti zpracovávám v knize „od Adama“, tedy od založení Poličky v roce 1265. Co se týká prvních staletí existence chrámu, byl jsem samozřejmě odkázán na prameny publikované historiky. V novější době, mám na mysli dobu vlády komunistů, jsem využil i výsledky vlastního bádání.
Kostel sv. Jakuba a farnost znám léta, ale až při psaní této knížky jsem si uvědomil, jak plasticky a v jaké úplnosti se do života farnosti promítaly dějiny církve u nás i dějiny země. Vezměte si jen období let 1948–1989. Soudy s nepohodlnými lidmi po nástupu komunistů k moci v Československu, revolta odpůrců nového režimu, věznění kněží, postupný přesun části církevních aktivit do „podzemí“ a vytváření neoficiálních církevních struktur, to všechno v dějinách poličské farnosti najdeme.
Komplikovanost náboženského vývoje u nás názorně ilustruje střídání církví v kostele sv. Jakuba, ohraničené dvěma časovými milníky: dobou husitskou a Bílou horou. Již zmíněné zapůjčení evangelického kostela katolické farnosti pak ukazuje obrovský posun, jaký na tomto poli nastal v posledních desetiletích. Skoro bych řekl, že poličský farní kostel by mohl sloužit jako učebnice českých církevních dějin.
Farnost vstoupila do té éry s velkou kuráží. Když si do Poličky hned v roce 1949 StB přijela pro oblíbeného děkana Jaroslava Daňka, který byl mimochodem spolužákem Josefa Toufara, lidé se ve velkém srotili kolem fary, převrátili estébákům auto, a estébáci ostrouhali. Byly z toho soudy, několik lidí čekal kriminál. Do vězení šel nakonec i děkan Daněk, kterému se předtím sice podařilo uprchnout do Rakouska, ale ocitl se v tehdejší sovětské okupační zóně a z ní byl vrácen zpět na naše území. Literárně nadaný pan děkan napsal za mřížemi báseň Hymnus k svatému Jakubu, kterou se na motáku podařilo vynést ven, dopravit do Francie Bohuslavu Martinů, který ji zhudebnil, a společné dílo pak mělo premiéru ve skladatelově rodném domě – kostele svatého Jakuba v roce 1955.
Celý tenhle barvitý příběh jako by předznamenal roky příští. Daňkova nástupce děkana Františka Hájka StB zatkla přímo v kostele svatého Jakuba, ve vězení strávil deset let. Farnost se ale nenechala zastrašit, dost vytěžila z politického uvolnění na konci 60. let, a v 70. letech se díky zdejšímu kaplanovi Jaroslavu Horníkovi napojila na neoficiální církevní struktury. Na alternativní prázdninové pobyty, takzvané chaloupky, tajně pořádané salesiány, jezdily po celá 80. léta desítky dětí z Poličky a okolí.