Pohřeb jako úcta k nenarozeným

Vydání: 2021/14 Velikonoce s papežem, 30.3.2021, Autor: Jiří Macháně

Církev si v minulém týdnu, o slavnosti Zvěstování Páně, připomněla Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti. Za ty nejmenší, kteří zesnuli ještě před narozením, se církev nejen modlí, ale patřičnou úctu jim chce projevovat také při pohřbech.

 
Petra a Šimon Kolčavovi při pohřbu svého dítěte zesnulého před narozením. Petra se po svých těžkých životních zkušenostech věnuje práci v perinatálním hospici Dítě v srdci, který pomáhá rodinám nejen v situaci, kdy během těhotenství diagnostikovali miminku vrozenou vývojovou vadu. Nabízí podporu během těhotenství, při porodu a ve chvílích života a smrti dítěte. Snímek archiv Kolčavových

Už čtyři roky garantuje český právní řád v zákoně o pohřebnictví pietní zacházení s ostatky těch dětí, které zemřely ještě před svým narozením – například v důsledku spontánního potratu. Všechna těla dětí nad 500 g musí být pohřbena – buď samotnými rodiči, nebo na náklady příslušné obce. „Má-li tělíčko méně než půl kila a rodiče nepožádají do 96 hodin o jeho vydání, je i v tomto případě garantováno důstojné zpopelnění v krematoriu,“ vysvětluje Radim Ucháč z Hnutí Pro život ČR. Na gynekologických odděleních nemocnic nyní podle něj ostatky dětí (uměle i spontánně potracených) shromažďují, zpravidla jednou týdně odvážejí ke zpopelnění a popel je ukládán na hřbitov.

Liturgie pro zemřelé děti

Na některých hřbitovech je pro ostatky dětí vyhrazené místo. Například na brněnském Ústředním hřbitově stojí památník pro nenarozené a zesnulé děti od konce loňského roku. Má tvar kříže a zatravněný prostor před ním je určen k ukládání jak popela, tak ostatků.

„Stává se, že rodiče se po úmrtí svého miminka vzpamatují až s větším odstupem, než aby si vyžádali vydání jeho tělíčka. A měli by mít možnost jít někam vzpomenout a zapálit svíčku, zkrátka aby byla možná pieta,“ poukazuje ředitelka brněnských hřbitovů Alena Říhová. Jak dodává, podle zákona se tu počítá s pohřbíváním plodů, ale nevylučuje se ani uložení jak starších dětí, tak těch úplně malých, které zemřou před porodem, při porodu nebo záhy po narození. „Bývají to maličké děti, které ani z porodnice neodejdou s maminkou domů. V provozu je pietní místo krátce, nemáme zkušenosti, ale ty vlastně nejsou nikde. Vracíme se svým způsobem k předválečným a válečným tradicím, kdy na hřbitovech existovala dětská oddělení. Bylo zvykem pohřbívat do dětských hrobů. Tyto urny a rakve se totiž obvykle neukládaly do rodinných hrobek, protože ty často rodina ještě neměla a ani dnes nemívá,“ objasňuje Alena Říhová.

Ostatky svého dítěte si tedy mohou rodiče vyžádat, ale také sami pohřbít. Znamená to mimo jiné možnost zorganizovat pohřeb s přítomností kněze. Liturgická komise České biskupské konference legislativní úsilí předešla a před šesti lety připravila oficiální liturgické předpisy a modlitby za nenarozené děti.

Pohřeb počítá s bohoslužbou zpravidla přímo u hrobu a mívá spíše rodinný charakter. „Upřednostňuje se obřad spojený s bohoslužbou slova. Mše s úmyslem za toto dítě a celou rodinu pak může být sloužena například jako farní bohoslužba. Samotné modlitby z obřadu, dostupné na www.liturgie.cz, je možné dát také rodičům i dalším věřícím, kteří prošli podobnou životní zkouškou, aby jim pomohly k uzdravení bolestné vzpomínky,“ popisuje doporučovanou praxi předseda liturgické komise, ostravsko-opavský biskup Martin David.

Praxe stále chybí

Někteří rodiče se možná nedočkali narození živého potomka opakovaně a o možnosti pohřbu a modlitby za něj se ani nedozvěděli. „Je proto žádoucí hledat příležitosti, kdy je s tím věřící vhodné seznámit,“ zdůrazňuje českobudějovický biskup Vlastimil Kročil.

Zákon o pohřebnictví dává podle něj do rukou nástroj k důstojnému zacházení s ostatky nenarozených nebo při potratu či porodu zesnulých dětí. „Leží mi to na srdci, protože je to tělo, do něhož byly vloženy život a duše. Je dobré, aby takovému dítěti rodiče dali jméno a důstojně je pohřbili. Je to velmi důležité i pro vnitřní pokoj a klid – a posílení vědomí, že se s dítětem jednou v nebi setkáme,“ připomíná biskup. Překážkou bývá podle jeho slov ostych ze strany rodičů i kněží: „Máme takový zákon jako v málokteré evropské zemi, je to privilegium. Chce to kus odvahy ze strany kněží i rodičů a je to dobré pro posílení vědomí naší křesťanské identity i posílení víry.“

Zemře-li nenarozené dítě během spontánního potratu, informaci o pohřbu by měl předat také lékař. „Záleží na tom, jestli si o to pacientka řekne. Vždy se snažím pomoci a správně by to měl udělat každý gynekolog. Potíž spočívá v tom, že tuto praxi neznají. Stává se, že to nevědí ani kněží. Přitom se v zásadě jedná o klasický pohřeb,“ zdůrazňuje gynekoložka Xenie Preiningerová.

Další případy úmrtí malinkých dětí se týkají situací, kdy se narodí s vadou, která je tzv. neslučitelná s životem. „Měla jsem takové pacientky. Jedna z nich chtěla jít na potrat, protože k tomu byla tlačena lékaři. Chodila i ke mně, a když jsme situaci rozebíraly, rozhodla se dítě donosit a porodit. Nakonec stačili dítě ještě pokřtít a posléze pohřbít. Ženy vystavené této zkušenosti se shodovaly v tom, že bylo lepší dítě donosit, protože je na rozdíl od umělého ukončení těhotenství netrápí pochybnosti a výčitky svědomí, že své dítě nechaly zabít,“ zdůrazňuje lékařka.

Touha po záchraně i křtu dítěte přivádí rodiče do složitých životních situací. Například loni proběhl unikátní pokus o přenesení nenarozeného dítěte (translokace embrya) z mimoděložního těhotenství na správné místo v těle matky, kde se má vyvíjet. Uskutečnilo se to ve vyškovské nemocnici. „Nevěřící primář instruovaný rodiči dokonce dítě během operace v nouzi pokřtil a pak přesunul do dělohy. Zákrok, který proběhl v šestém týdnu těhotenství, byl sice úspěšný, dítě ale asi po týdnu zemřelo,“ připomíná tento případ Radim Ucháč.

Nepokřtěné děti

Učení církve o osudu mrtvě narozených dětí lze odvodit z jejího postoje k osudu nepokřtěných dětí. Katechismus katolické církve v článku 1261 uvádí: „Co se týká dětí, které zemřely bez křtu, církev nemůže nic jiného, než je svěřit Božímu milosrdenství, jak to také dělá při pohřebních obřadech za ně. Velké milosrdenství Boha, který ‚chce, aby se všichni lidé zachránili‘ (1 Tim 2,4), a Ježíšova něha k dětem, která ho pohnula k zvolání: ‚Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim‘ (Mk 10,14), nám totiž dovolují doufat, že je nějaká cesta spásy pro děti, které zemřely bez křtu. Tím naléhavější je proto výzva církve nebránit dětem, aby přicházely ke Kristu prostřednictvím daru svatého křtu.“

V případě nejistoty ohledně pohřbu svého dítěte, které zemřelo ještě před narozením, se rodiče mohou obracet nejen na svého kněze, ale také na známou poradnu Hnutí Pro život linkapomoci.cz.

JIŘÍ MACHÁNĚ


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Publicistika, Články



Aktuální číslo 20 11. – 17. května 2021

Statečný patron lidí od vody

Na konci května uplyne 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého. Slavit se bude nejen v jeho rodném Nepomuku.

celý článek


Síla, kterou má jednota

Desítky duchovních různých církví se 8. května připojily ke společné Deklaraci smíření v Praze na Bílé hoře, kde se před 400 lety odehrála známá bitva.

celý článek


Soudce, který se nebál mafie

Nového patrona mají od minulé neděle právníci a soudci. Je jím Sicilan Rosario Livatino, kterého pro jeho důslednou službu spravedlnosti zastřelila mafie Stidda v září 1990.

celý článek


Konfrontační styl je zničující

Publicista, pedagog, skaut, mediální analytik, člen redakční rady Perspektiv KT JIŘÍ ZAJÍC slaví sedmdesátiny. Některé své životní role a postřehy přibližuje v rozhovoru.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay