26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pohled do historie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

9. 9. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Václav Štaud

Založit ženskou kongregaci, která by se charitativní a pastorační činností zapojila do unijních (sjednocujících) snah církve. Právě takový plán měl olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan (1851–1923). Za života se mu to nepodařilo, požehnaný úmysl však přece jen svého naplnění došel.

Stojanův záměr začala totiž už rok po jeho smrti naplňovat Cyrilometodějská družina. Její laické členky se od počátku pustily do charitativní činnosti, výchovy mládeže, ekumenismu i misií. Byly mezi prvními, kterým začalo záležet na mentálně postižených dětech žijících tehdy na okraji společnosti. V nově budovaných ústavech a třídách pomocných škol se potřebným dostala péče i první přiměřená výuka.
Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje prohlásil za kanonicky zřízenou 8. září 1928 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan.



Mons. Jan Šrámek (1875–1956)
Tento poslanec, ministr a pozdější předseda exilové československé vlády vzal na sebe úkol vyřídit církevní a státní souhlas se založením kongregace a postaral se i o její hmotné zabezpečení. Prelát Jan Šrámek měl s Kongregací sester sv. Cyrila a Metoděje nedobrovolně spojeno ještě několik měsíců života po svém zatčení v roce 1948.
Tajná policie jej držela v internaci právě v části brněnského řádového domu cyrilometodějek. Přístup k němu měla vždy jen určená řeholnice. Jedné z nich, sestře Brigitě Potěšilové, se přes přísná opatření tajné policie podařilo k němu přivést kontaktní osobu s důležitým posláním. Sestra Brigita za to zaplatila několika měsíci života ve vězení.




Většina členek původní družiny vstoupila do noviciátu. Zakladatelka kongregace a generální představená Marie Růžena Nesvadbová vybudovala zakrátko v brněnské Lerchově ulici dívčí gymnázium s internátem. První žákyně i postulantky začaly školu navštěvovat už pět let po založení kongregace. Sestry postupně obsadily výuku většiny předmětů a gymnázium si brzy získalo dobrou pověst. V roce 1933 rozšiřují cyrilometodějky své působení také na Slovensko (Povážské Podhradí, Turzovka, Žilina-Bôrik).

DVĚ TOTALITY
První ranou byla pro sestry německá okupace. Ze školy je Němci vyhnali a budovu obsadilo gestapo. Do díla se pustily znovu po osvobození republiky: během jediných prázdnin se jim podařilo připravit školu pro vyučování. Svou činnost rozšířily o katechetickou práci na státních školách, přijímaly službu farních hospodyní, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců i pečovatelskou službu. Za necelé tři roky řeholnicím zasadili ránu komunisté. Režim zatnul tipec církevním školám, zabral kláštery, sestry internoval do „soustřeďovacích táborů“. Pětice řeholnic skončila po podvodných procesech za mřížemi komunistických vězení. Řeholnice pracovaly v zemědělství i v továrnách. Pod přísným dozorem také v ústavech pro mentálně postižené děti a v domovech důchodců. Svobody se nadechly v letech 1968–1971.



Marie Růžena Nesvadbová (1878–1963)
Matka zakladatelka byla původně učitelkou a dominikánkou. Podle do- chovaných svědectví patřila k podnikavým ženám s mimořádnými organizačními schopnostmi. Příkladem hluboké víry a důvěry v Boží pomoc dovedla pro své plány získat schopné a obětavé spolupracovníky. Zemřela v „centralizačním klášteře řeholnic“ v Bílé Vodě. Bezpráví, páchané postupně na kongregaci, jí přinášelo mnoho bolesti a úzkostí. „Přijala těžký kříž jako Boží vůli a obětovala jej za svoji řeholní rodinu. I v Bílé Vodě s námi plánovala, jak to bude dál, až, dá-li Pán, přijdou příznivější časy. Budovatelský duch ji neopustil ani ve vysokém věku,“ svědčí sestra Tomáška Krajčová.



VYUŽÍT SVOBODNÝCH MOŽNOSTÍ
Zlom v životě řeholnic přinesl závěr roku 1989. Sestry cyrilometodějky mohou opět přijímat dorost a věnovat se apoštolátu, který je jim vlastní. Vrácen jim byl řeholní dům na Velehradě, kam se přestěhovaly hlavně starší sestry z nuceného pobytu v pohraničí. Zpět dostala kongregace i obě školní budovy v Brně, kde vzápětí zřizuje Cyrilometodějskou církevní základní školu a ve školním roce 1996/97 zahajuje výuku v Cyrilometodějské střední pedagogické škole a gymnáziu. Obě školy navštěvuje více než tisíc žáků a studentů. Komplex je největším církevním školským zařízením v republice. Nedílnou součástí pedagogických sborů je šestice sester s různou aprobací. K obnoveným činnostem patří také provoz domu Stojanov na Velehradě. Sestry působí též v Charitě, jako katechetky na státních školách a pastorační asistentky ve farnostech.



Kardinál František Tomášek (1899–1992)
Požádal ještě jako administrátor pražského arcibiskupství o dvě sestry z Kongregace sv. Cyrila a Metoděje, aby mu vedly domácnost. Jako první do této služby nastoupila sestra Brigita (†1974), aby pečovala o biskupovu starou maminku. Později na Hradčanech pracoval čtyřčlenný tým cyrilometodějek, který byl kardinálovi až do smrti výraznou oporou. Sestry se podílely i na novém překladu breviáře. Kardinál Tomášek také vedl pohřební obřady Matky zakladatelky Marie Nesvadbové.




Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou