Vydání: 2009/32 Putování za kapličkami, 6.8.2009

Termínu bazilika je přisuzován dvojí význam – liturgický a stavitelský. Slovo „basilica“ označuje od středověku papežský čestný titul, udělený na základě přímého papežova svolení a který se podle kanonického práva vztahuje pouze na některé zvláště významné křesťanské chrámy. Baziliky je možné ve smyslu tohoto práva dělit na baziliky větší (basilica maior) a baziliky menší (basilica minor). V první skupině známe především čtyři největší patriarchální baziliky v Římě: Sv. Petr ve Vatikánu, Sv. Jan v Lateránu, Santa Maria Maggiore a Sv. Pavel Za hradbami. Jediná basilica maior mimo Řím je v Assisi. Basilica minor je čestný titul kostela, který je pod patronací papeže. O tento titul musí požádat duchovní správce kostela prostřednictvím diecézního biskupa a svou žádost patřičně zdůvodnit. Papež uděluje tento titul pouze významnějším kostelům. Zpravidla se jedná o věhlasná poutní místa, národní svatyně, historické kostely nebo kostely klášterní, které plnily úkol šíření víry, vzdělanosti a kulturnosti národa, či chrámy postavené v místě církví uznaných zázraků.

Důležité privilegium – odpustky

První a základní podmínkou pro získání titulu „basilica minor“ je prostorové uspořádání a umělecká výzdoba plně odpovídající platným liturgickým směrnicím. Chrám musí být konsekrován (posvěcen) a současně se má těšit výjimečnosti a vážnosti v rámci své diecéze. Například proto, že je v něm pohřben nějaký světec nebo jsou zde uchovávány významné relikvie, obrazy, sochy nebo toto místo připomíná některou z důležitých historických událostí v životě národa a cír- kve. Kostel musí být také centrem náboženského a pastoračního dění. První povinností vyplývající z titulu „basilica minor“ je dbát na patřičné vzdělávání věřících různými kurzy, cyklickými přednáškami a podobně. Zvláště je třeba dbát na rozšiřování znalosti a pochopení dokumentů papeže a magisteria církve, slavit svátky spojené se Stolcem apoštola Petra. Privilegia baziliky menší tkví zejména v možnosti získat plnomocné odpustky v den slavnosti sv. apoštolů Petra a Pavla a v dalších dnech, které si farnost sama stanoví – ve Žďáře to bude svátek sv. Zdislavy, sv. Mikuláše, slavnost Nanebevzetí Panny Marie a svátek sv. Benedikta. Navíc v jeden libovolný den v roce, který si věřící stanoví sami. Kostel se tak stává poutním místem nadaným zvláštními milostmi. Ve znaku baziliky je možno užít papežského symbolu, tj. „zkřížených klíčů“.

Baziliky menší v České republice

  Žďárská bazilika je patnáctou bazilikou minor v České republice. Tou první se stal poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami již v roce 1905. Následoval poutní chrám Panny Marie Bolestné v Bohosudově v roce 1924. Další baziliky byly vyhlášeny v roce 1926 ve Filipově, 1927 v České Lípě a 1928 první moravská bazilika na Velehradě. Po válce, v roce 1948, byl na baziliku povýšen chrám sv. Markéty v Praze na Břevnově. Následoval v roce 1974 sv. Jakub na Starém Městě pražském. V roce 1982 pak Svatý Hostýn a 1987 Staré Brno. Po sametové revoluci byl na baziliku povýšen strahovský chrám v roce 1991 a při návštěvě papeže Jana Pavla II. v roce 1995 Svatý Kopeček u Olomouce. Následovala bazilika v Jablonném v Podještědí v roce 1996 a Frýdek-Místek v roce 1999. Poslední jmenování baziliky se odehrálo v roce 2003 v Praze na Vyšehradě. A konečně – 2009: Žďár nad Sázavou.

Význam stavitelský

S označením bazilika se lze často setkat i v současném architektonickém popisu sakrálních památek. Nejedná se však o baziliku v pojetí kanonického práva, tedy kostel pod patronací papeže. Jde o typové označení pro starobylé kostely s konkrétními stavebně technickými atributy. Jedná se například o trojlodní stavbu. Tento pojem byl převzat z antiky, kdy představoval významnou, výstavnou a také přepychově vybavenou stavbu.