Pocta klaunovi i našim vzpomínkám
Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019, Autor: Lukáš Jirsa
Příloha: Perspektivy 40
Do kin přichází celovečerní dokumentární film Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Portrét zakladatele divadla Semafor natočila Olga Sommerová.
Vtipný, moudrý, hodný a také silný – takový je Jiří Suchý. Snímek Irena Zlámalová
Pramínek vlasů“, „Krajina posedlá tmou“, „Babeta“, „Co jsem měl dnes k obědu“, „Jó, to jsem ještě žil“. Již několikátá generace tyto a mnohé jiné písně zpívá nejen u táboráků a nejspíš mnozí z těch, kteří je mají rádi, ani nevědí, že se na jejich vzniku podílel Jiří Suchý (nar. 1931). O muži mnoha uměleckých profesí – herci, režisérovi, spisovateli, textaři, skladateli i dlouholetému řediteli divadla Semafor – bylo natočeno již několik dokumentárních filmů, vždy ovšem jen kratšího televizního formátu. Pod celovečerním portrétem Jiřího Suchého je podepsána naše přední dokumentaristka Olga Sommerová.
Ta má za sebou řadu televizních snímků o známých osobnostech (GEN a další) a také tři velké dokumenty o výjimečných ženách: Věra 68 (2012) o Věře Čáslavské, Magický hlas rebelky (2014) o Martě Kubišové a Červená (2017) o operní pěvkyni Soni Červené. Tyto portréty si získaly uznání kritiků i přízeň publika a ani v případě filmu o Jiřím Suchém tomu po festivalové premiéře v Karlových Varech nebylo jinak. Tamní publikum snímek ocenilo dlouhými ovacemi a Olga Sommerová odjela z Varů s cenou diváků za nejlepší film.
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát je portrét naplněný až po okraj emocemi. Nejen díky nelehkému životu protagonisty, který možná publiku není až tak známý, ale především díky oněm písním, které již dávno zlidověly. V kině se tak setkáváme nejen se vzpomínkami velké osobnosti české kultury, ale také se vzpomínkami vlastními – ať už na dějiny velké, národní, nebo na dějiny malé, soukromé, na dějiny našich vlastních životů, v nichž semaforské písničky mohly hrát menší či větší roli.
Zatímco Čáslavská nebo Kubišová jsou často označovány za silné ženy, přiznám se, že s Jiřím Suchým bych nejdřív spojoval jiná adjektiva. Vtipný, moudrý, hodný – takový je navenek Jiří Suchý a Sommerová to svým snímkem potvrzuje. Ovšem silný je také. Až překvapivě. Jeho síla a ochota „s životem se prát“ v dokumentu rezonuje velice výrazně: smrt dítěte, uměleckého souputníka Jiřího Šlitra, předčasný odchod milované ženy Běly, boj s režimem. A přestože se může zdát, jako by si Suchý Olgu Sommerovou nepustil vždy úplně k tělu, jeho písničky a básně mnohé říkají za něj. Ve filmu v jednu chvíli Suchý až udiveně konstatuje: „Kolik jsem já napsal textů o smrti!“ A kolik o lásce a obyčejné kráse každodennosti, mohli bychom dodat.
Sommerová se do hloubky věnuje Suchého životu uměleckému i soukromému – a nevyhýbá se ani jeho křesťanskému zakotvení, které je překvapivě výrazně akcentováno hned v prvních minutách filmu. Autorka také velice zručně kombinuje současné vzpomínky Suchého s bohatým archivním materiálem, jejž měla k dispozici díky České televizi. V dokumentu se tak objeví a promluví nejen Jiří Šlitr, Jan Werich nebo Miloš Forman, ale dojde i na aktuální setkání – po letech – s Karlem Gottem, a ke slovu se samozřejmě dostane i Jitka Molavcová, Suchého umělecká partnerka od roku 1970.
Jiří Suchý oslaví 1. října své 88. narozeniny – lepší dárek jsme si my, jeho diváci a posluchači, nemohli přát.
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. Režie Olga Sommerová (Česko 2019)
LUKÁŠ JIRSA. Autor je dramaturg televize Noe a filmový kritik
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Kultura, Zpravodajství, Perspektivy, Přílohy
