Platí ještě „nedotknutelné dobro“?

Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019, Autor: Alena Scheinostová

V uplynulých měsících jsme se na stránkách KT několikrát dotkli kontroverzních kauz, které tak či onak souvisejí s ochranou života. Na této dvoustraně chceme nabídnout ucelenější pohled.


Přirozený lidský život není taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát. Snímek ČTK


Bioetická témata – tedy ta, která s ochranou života z různých úhlů souvisejí – lze označit za prubířský kámen míry sekularizace. Zní to paradoxně, avšak nejednou se v debatách, které dnes společnosti nad bioetickými otázkami vedou, právě argument ochrany a zlepšení kvality života stává zbraní proti životu samotnému. Známe to z diskusí o potratech (když se proti životu dítěte argumentuje kvalitou jeho žití) i z debat o eutanázii (když se tento způsob smrti označuje za smrt „milosrdnou“).

To, co bychom mohli popsat jako „záminku dobra“, motivuje francouzské poslance k debatě o legalizaci pokusů na embryích i k otevření možnosti umělého oplodnění i ženám, které žijí bez partnera. Návrh takového zákona – jak jsme informovali ve zpravodajství – aktuálně projednává francouzský parlament a my níže přinášíme obecně platné varování předsedy tamního episkopátu, arcibiskupa Érica de Moulins-Beauforta.

Kam se poděla úcta

Kněz a biolog P. Marek Vácha shrnuje nejnaléhavější výzvy současné bioetiky napříč světem – benevolentní přístup k interrupcím, smrt na přání, zásahy do lidské DNA. Na pořadu dne je však i mnoho dalších, počínaje tzv. surogátním mateřstvím – „pronájmem dělohy“, které se praktikuje i v ČR, ač není výslovně legalizováno; pokračuje přes zacházení s postiženými, péčí o nemocné či problematiku dárcovství orgánů – a konče asistovanou sebevraždou, eutanázií i nakládáním s těly zemřelých. Také u dvou posledních okruhů jsme se více zastavili na protější straně. Jak hledá svá stanoviska církev, naznačuje jediný český člen Papežské akademie pro život, uznávaný psycholog Jaroslav Šturma.

Zdá se, že všechna tato témata spojuje jediné – a to je nedostatek úcty. Úcty ke člověku, jeho danostem, jeho limitům i tajemství. Úcty, kterou postrádáme jeden k druhému, ale i k sobě samým. Přijímáme ještě – čtvrt století po vydání stejnojmenné encykliky sv. Jana Pavla II. –, že život je nedotknutelné dobro? Zveme vás ke společnému zamyšlení.

ALENA SCHEINOSTOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 22 26. května – 1. června 2020

Poděkování papeži ze světa i od nás

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

celý článek


Setkání v příhodnou chvíli

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto…

celý článek


Do kostelů se vrací liturgický život

S odezníváním aktuální vlny pandemie zvolna ožívají kostely v okolních zemích. Opatrnost je však stále na místě, a tak zpravidla zůstává v platnosti i dispenz od povinné…

celý článek


Meditace jako obohacení modlitby

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay