Pečujme o evropské sousedství

Vydání: 2020/40 Starost o zemi svatého Václava, 29.9.2020, Autor: Tereza Zavadilová

Rakouský redemptorista P. MARTIN LEITGÖB prožil v Praze téměř deset let – osm z nich byl farářem německojazyčné farnosti u kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce a mluví také česky. Od září nyní působí na německém poutním místě Schönenberg.

 
„Jen odvahu, Bůh řídí vše“ – životní motto sv. Klementa Maria Hofbauera (vyobrazeného v pozadí) si P. Leitgöb bral k srdci zvláště v jarní karanténě. „Bůh není vzdálený, zajímá se o naše problémy i strach, ukazuje cestu a dává nám impulzy,“ říká rakouský redemptorista.Snímek Magdalena Schauer

S jakými zkušenostmi a zážitky jste koncem léta opouštěl Prahu?

Asi nejsilnější pro mě byla samotná práce ve výborné, pestré a živé farnosti plné rozdílných lidí. Těžko ji srovnat s jakoukoli jinou.

Čím byla tak výjimečná?

Obecně se farníci dělili do tří skupin: na ty, kteří v Praze dočasně pracují a pak se zase odstěhují za prací jinam (jejich děti jsem učil náboženství na německé škole), dále na smíšené rodiny, jejichž děti už chodí na českou školu a kteří jsou rádi, že se mohou pobavit s krajany. A do třetice na české občany německé národnosti. Jak kdysi řekl kardinál Duka, němčina není v Česku cizím jazykem. A tuto farnost dobře charakterizuje právě jazyk, ne území. Vlastně je tu ještě čtvrtá skupina, kterou tvoří turisté.

Nás křesťanů, a zvláště katolíků, ubývá. Ale v Praze jsem zažil, jak společenství může růst: na počátku přišlo na nedělní mši svatou okolo dvaceti lidí, zatímco po osmi letech jich bylo běžně až čtyřikrát tolik.

Jaké aktivity jste s farníky pořádali?

Mimo přípravu na první svaté přijímání a biřmování to byl ministrantský kroužek, skupinka matek s dětmi nebo ekumenický seniorský kruh. Výborná byla též spolupráce s evangelickým společenstvím: čtyřikrát za rok jsme pořádali ekumenickou bohoslužbu a také náboženství jsem vyučoval společně s evangelickou farářkou, přičemž žáci byli katolíci, evangelíci i pravoslavní.

Jak jste prožil jarní karanténu a co vám ten čas přinesl?

Potěšilo mě, že jsme mohli zůstat s farníky ve spojení. Na každou neděli jsem připravoval podklady pro domácí bohoslužby, ale zároveň jsem lidi povzbuzoval, aby klidně zvolili jinou formu. Online přenosy jsem odmítl, protože jsou nekreativní – kněz dělá totéž, co obvykle, jenom před kamerou. Navíc to podporuje představu, že „jedeme dál jakoby nic“. Při liturgii by ale lidé měli být doopravdy ve spojení. A s karanténou dostali příležitost hledat i nové způsoby, jak se společně modlit.

Všiml jsem si, že v Německu a částečně i v Rakousku lidé pociťovali mnohem větší strach. Církev tam hodně ustoupila státu, někde jeho požadavky splnila na 120 %. Podle mě míra úzkosti souvisí i s mírou blahobytu: čím je společnost bohatší, tím větší má strach, že o něco přijde. Tím samozřejmě nechci říct, že by Česko nebyla bohatá země.

V květnu, když byly ještě zavřené hranice, jste vzbudil pozornost mší svatou právě na hranicích dolnorakouského Retzbachu a moravských Hnanic ke 200. výročí úmrtí sv. Klementa Maria Hofbauera. Řekl jste tam: „Nedovolíme, aby byly naše národy znovu rozděleny – ani populismem, ani nacionalismem, ani virem, ani strachem z něj. Naše sousedství je silnější než vše ostatní.“ Jak jste na nápad slavit mši na hranicích přišel?

Tehdy začala iniciativa „Soboty pro sousedství“, kdy se mladí lidé potkávali na česko-rakouských hranicích. Já se tehdy bohužel zúčastnit nemohl, a tak jsem si řekl, že bych mohl uspořádat mši svatou poblíž svého rodiště, které je dvacet kilometrů od Znojma. Jenže hranice byly stále zavřené. Byla to trochu disidentská akce. Církev a křesťané obecně mají odbourávat strach. Je to podstatná součást naší víry. Kde je velká víra, strach bývá malý – a naopak.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

P. MARTIN LEITGÖB CSsR (*1972) je rakouský redemptorista (kongregace Nejsvětějšího Vykupitele), do řádu vstoupil roku 2001 po doktorandském studiu teologie. Osm let vedl pražskou německojazyčnou farnost u kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce, zapojoval se do aktivit sdružení Ackermann-Gemeinde, učil náboženství na německé škole a vypomáhal v českých farnostech. Nyní působí na německém poutním místě Schönenberg. Pražskou farnost po něm přebírá německý kněz P. Thomas Hüsch.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay