Pečujme o evropské sousedství

Vydání: 2020/40 Starost o zemi svatého Václava, 29.9.2020, Autor: Tereza Zavadilová

Rakouský redemptorista P. MARTIN LEITGÖB prožil v Praze téměř deset let – osm z nich byl farářem německojazyčné farnosti u kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce a mluví také česky. Od září nyní působí na německém poutním místě Schönenberg.

 
„Jen odvahu, Bůh řídí vše“ – životní motto sv. Klementa Maria Hofbauera (vyobrazeného v pozadí) si P. Leitgöb bral k srdci zvláště v jarní karanténě. „Bůh není vzdálený, zajímá se o naše problémy i strach, ukazuje cestu a dává nám impulzy,“ říká rakouský redemptorista.Snímek Magdalena Schauer

S jakými zkušenostmi a zážitky jste koncem léta opouštěl Prahu?

Asi nejsilnější pro mě byla samotná práce ve výborné, pestré a živé farnosti plné rozdílných lidí. Těžko ji srovnat s jakoukoli jinou.

Čím byla tak výjimečná?

Obecně se farníci dělili do tří skupin: na ty, kteří v Praze dočasně pracují a pak se zase odstěhují za prací jinam (jejich děti jsem učil náboženství na německé škole), dále na smíšené rodiny, jejichž děti už chodí na českou školu a kteří jsou rádi, že se mohou pobavit s krajany. A do třetice na české občany německé národnosti. Jak kdysi řekl kardinál Duka, němčina není v Česku cizím jazykem. A tuto farnost dobře charakterizuje právě jazyk, ne území. Vlastně je tu ještě čtvrtá skupina, kterou tvoří turisté.

Nás křesťanů, a zvláště katolíků, ubývá. Ale v Praze jsem zažil, jak společenství může růst: na počátku přišlo na nedělní mši svatou okolo dvaceti lidí, zatímco po osmi letech jich bylo běžně až čtyřikrát tolik.

Jaké aktivity jste s farníky pořádali?

Mimo přípravu na první svaté přijímání a biřmování to byl ministrantský kroužek, skupinka matek s dětmi nebo ekumenický seniorský kruh. Výborná byla též spolupráce s evangelickým společenstvím: čtyřikrát za rok jsme pořádali ekumenickou bohoslužbu a také náboženství jsem vyučoval společně s evangelickou farářkou, přičemž žáci byli katolíci, evangelíci i pravoslavní.

Jak jste prožil jarní karanténu a co vám ten čas přinesl?

Potěšilo mě, že jsme mohli zůstat s farníky ve spojení. Na každou neděli jsem připravoval podklady pro domácí bohoslužby, ale zároveň jsem lidi povzbuzoval, aby klidně zvolili jinou formu. Online přenosy jsem odmítl, protože jsou nekreativní – kněz dělá totéž, co obvykle, jenom před kamerou. Navíc to podporuje představu, že „jedeme dál jakoby nic“. Při liturgii by ale lidé měli být doopravdy ve spojení. A s karanténou dostali příležitost hledat i nové způsoby, jak se společně modlit.

Všiml jsem si, že v Německu a částečně i v Rakousku lidé pociťovali mnohem větší strach. Církev tam hodně ustoupila státu, někde jeho požadavky splnila na 120 %. Podle mě míra úzkosti souvisí i s mírou blahobytu: čím je společnost bohatší, tím větší má strach, že o něco přijde. Tím samozřejmě nechci říct, že by Česko nebyla bohatá země.

V květnu, když byly ještě zavřené hranice, jste vzbudil pozornost mší svatou právě na hranicích dolnorakouského Retzbachu a moravských Hnanic ke 200. výročí úmrtí sv. Klementa Maria Hofbauera. Řekl jste tam: „Nedovolíme, aby byly naše národy znovu rozděleny – ani populismem, ani nacionalismem, ani virem, ani strachem z něj. Naše sousedství je silnější než vše ostatní.“ Jak jste na nápad slavit mši na hranicích přišel?

Tehdy začala iniciativa „Soboty pro sousedství“, kdy se mladí lidé potkávali na česko-rakouských hranicích. Já se tehdy bohužel zúčastnit nemohl, a tak jsem si řekl, že bych mohl uspořádat mši svatou poblíž svého rodiště, které je dvacet kilometrů od Znojma. Jenže hranice byly stále zavřené. Byla to trochu disidentská akce. Církev a křesťané obecně mají odbourávat strach. Je to podstatná součást naší víry. Kde je velká víra, strach bývá malý – a naopak.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

P. MARTIN LEITGÖB CSsR (*1972) je rakouský redemptorista (kongregace Nejsvětějšího Vykupitele), do řádu vstoupil roku 2001 po doktorandském studiu teologie. Osm let vedl pražskou německojazyčnou farnost u kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce, zapojoval se do aktivit sdružení Ackermann-Gemeinde, učil náboženství na německé škole a vypomáhal v českých farnostech. Nyní působí na německém poutním místě Schönenberg. Pražskou farnost po něm přebírá německý kněz P. Thomas Hüsch.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 9 23. února – 1. března 2021

Zralost, pokora a vlídnost Jana Sokola

Zpráva o úmrtí filozofa Jana Sokola vyvolala mnoho reakcí. Jeho přátelé, spolupracovníci z disentu či akademické obce se s KT podělili o osobní vzpomínky.

celý článek


Prodral se i skrz železnou oponu

Katolíky po celém světě, a nejen je, spojuje Vatikánský rozhlas už 90 let. Vysílá nepřetržitě od 12. února 1931. Jakou roli hrála česká redakce v minulosti a kam se ubírá nyní?

celý článek


Papež navštíví rozdělenou zemi

Cesta papeže Františka do Iráku, která má proběhnout od 5. do 8. března, jej přivede do hluboce rozdělené země, kde se před lety nezdařil pokus o nastolení demokratických…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay