„Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou“ (Job 29,15). Touto biblickou myšlenkou začíná letošní list papeže Františka u příležitosti Světového dne nemocných. Likvidace lepry se o to snaží už 23 let.

 

Citovaná slova starozákonní knihy Job jsou vyjádřením hluboké osobní angažovanosti vyjadřující sounáležitost a pomoc postiženému, slabému či nemocnému člověku. Je to geniální vyjádření, které bychom stěží mohli vyjádřit lépe.

 

Papež František připomíná, že křesťané i dnes „nikoli slovy, ale životem zakořeněným v ryzí víře (…) jsou „slepému okem“ a „kulhavému nohou“! „Jsou to lidé, kteří stojí nablízku nemocným, když potřebují stálou péči a pomoc při umývání, oblékání i jídle. Zvláště když se tato služba prodlužuje v čase, může se stát namáhavou a zatěžující. Je poměrně snadné sloužit pár dní, ale je obtížné pečovat o člověka po celé měsíce, či dokonce roky, i když on už ani není schopen poděkovat. A přece, jak velká je to cesta ke svatosti! V takových situacích lze počítat se specifickou blízkostí Pána a zároveň to představuje mimořádnou podporu církvi při jejím poslání,“ píše papež František.

 

Uvedený biblický citát i následná slova Svatého otce jsou realitě našeho života a našich možností dost možná hodně vzdálené, ale to neznamená, že bychom třeba i zprostředkovaně a různými způsoby nemohli také my účinně pomáhat těm, kteří to skutečně potřebují.

 

Péči o nemocného nelze časově vymezit

 

Likvidace lepry už 23 let pomáhá léčit a uzdravovat nemocné leprou, tuberkulózou, popř. vředovým onemocněním buruli. Smyslem její činnosti je napomáhat těm nejposlednějším: podporovat ty, kteří žijí v naprosté chudobě a v situaci, kdy se jich jejich vlastní společnost straní. Smyslem díla Likvidace lepry je pomáhat léčit, ale čím déle tak činí, tím více může potvrdit slova Svatého otce: Je poměrně snadné sloužit pár dní, ale je obtížné pečovat o člověka po celé měsíce, anebo dokonce roky… Ano, ano, ano! Není to vůbec snadné, ale je to nezbytné a žádoucí. Čím dál více si totiž uvědomuje, že nelze péči o nemocné jednoduše časově vymezit a pak se tvářit, že už jsme učinili povinnosti zadost a není v naší moci dále pomáhat. Ačkoli stále motivujeme místní obyvatelstvo, aby hledalo možnosti a cesty, jak se postavit na vlastní nohy, je více než zřejmé, že se jedná o dlouhodobý a velmi komplikovaný proces, kdy je vymýcení lepry otázkou pomoci na desítky let. Pro nás z toho vyplývá dlouhodobý závazek, protože se nemůžeme podobat politické organizaci, která po několika letech zaniká nebo mění svou strategii. Navíc naše péče je a musí být komplexní, kromě vyléčení nám velmi záleží na sociální integraci vyléčených, aby nezůstávali na okraji a mimo společenský život. Léčba bez této snahy by postrádala hlubší smysl pro vlastní život vyléčených a jejich existenci vůbec!

 

Výzva pro postní dobu

 

Když jsme se zmínili, že i pro nás do jisté míry existuje možnost „být slepému okem a kulhavému nohou“ – abychom zůstali v naší úvaze věrni biblickému citátu – můžeme toto téma společně pojmout do postní doby, která se nám nabízí. Lidem, o nichž uvažujeme, žijícím na hraně své existence, jsou úvahy týkající se sebezapření v jídle, v marnivosti všeho druhu, v televizních programech, sebekázně v pití či kouření a další témata odříkavého rázu, naprosto cizí. Není a nemůže to být téma jejich života.

 

Půst jako negativní sebezapření bude mít ale vždy svůj význam, avšak může mu být dán, jak také dobře víme, kladný význam a smysl jako sebevydání se druhým. Nemusíme takové sebevydání hned dramatizovat, že člověk pak ztrácí odvahu, chuť a dobrou vůli učinit rozhodnutí nebo konkrétní skutky.

 

Obracíme se na vás, abyste v postních dnech uvážili své možnosti, jak se stát zprostředkovaným způsobem i dnes „slepému okem a kulhavému nohou“. Vynasnažíme se, aby každý dar věrně následoval tuto biblickou myšlenku i výzvu současně. Darované prostředky zamíří na pomoc těm nejpotřebnějším a mohou způsobit radikální proměnu života nemocných! Může se tak stát jedině na základě vašeho „sebevydání“, rozhodnutí obdarovat nemocné a sociálně vyloučené. Biblická almužna, tak jak ji známe ze stránek Bible, byla vždy součástí postu a jejím smyslem byla pomoc nejpotřebnějším. S určitými způsoby postu Ježíš v evangeliu polemizuje, jsou cílem jeho ostré kritiky. Víme však, že almužna to není.