Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008, Autor: Václav Štaud

Raně středověké období našich dějin je už desítky let centrem zájmu moderních archeologů. Objevují stále nové důkazy, proč právě v 9. století dosáhla Velkomoravská říše evropského významu a plné svrchovanosti. A jak svatí Cyril a Metoděj dokázali v tak krátké době zařadit Slovany mezi evropské kulturní národy. Výzkum oblasti bývalého Veligradu (s centrem ve Starém Městě u Uherského Hradiště) už několik desetiletí vede vědecký pracovník Moravského zemského muzea v Brně docent Luděk Galuška.

Jak pokračuje soupeření archeologických lokalit o to, kde bylo hlavní sídlo byzantské církevní mise?
Já bych již dnes o soupeření nemluvil. Nicméně když odmítneme několik prokazatelně neúnosných teorií, zůstávají jen dvě pravděpodobná místa: Uherské Hradiště-Sady a Mikulčice. Pro druhou z nich hovoří například zlatá mince císaře Michaela III. a převaha v počtu kostelů, včetně toho největšího. V Sadech zase máme více nálezů byzantské provenience, například křížek s řeckým nápisem, nebo celkový charakter lokality, mající vzhled samostatného církevního centra. Osobně se domnívám, že prvotním sídlem učených Byzantinců byly Mikulčice, ale již od roku 864 se centrem „svaté církve moravské“ staly Sady jako křesťanská součást Veligradu.

Jaké pro to máte vysvětlení?
Mikulčické hradiště u řeky Moravy snad bylo původním centrem Moravanů. Později však bylo ve svém rozvoji omezeno přírodním prostředím, zejména povodněmi. S růstem vlivu velkomoravských panovníků jim asi přestávalo kapacitně stačit. Kromě toho byly Mikulčice v době vpádů nepřátel takříkajíc „první na ráně“. Proto je možné, že se Rostislav nebo jeho synovec Svatopluk rozhodli přeložit své sídlo severněji do nitra říše, kde by bylo také lépe hájitelné. Veligrad – Staré Město a Uherské Hradiště – se rozvíjel dynamicky zejména ve druhé polovině 9. století, kdy odhadujeme počet jeho obyvatel včetně společenských elit mezi třemi až čtyřmi tisíci, což tehdy představovalo mimořádnou koncentraci. Soudím proto, že arcibiskup Metoděj se z bavorského zajetí v roce 874 vrátil už do tohoto nového sídelního města, přesněji do jeho křesťanského ústředí na Sadech.

Čím je tato hypotéza konkrétně podložena?
Sadský areál sestával z centrálního kostela s přístavbami, pohřebiště významných jedinců, dřevěné stavby palácového typu jako sídla církevního představitele, křtitelnice a sídliště obývaného zřejmě studenty. To vše odpovídá našim představám o arcibiskupském sídle. V chrámě a jeho blízkosti byli beze zbraní, darů a jiných polopohanských zvyků pohřbeni lidé žijící nepochybně pod důsledným vlivem křesťanství. Řada nálezů kostěných i železných pisátek zároveň naznačuje existenci zdejší školy, která jinde než na církevní půdě tehdy ani být nemohla.

Tohle učiliště bylo asi velmi důležité?
Staroslověnské literární památky svědčí o vysoké úrovni slovanské školy, respektive slovanského písemnictví vůbec. Především Konstantin-Cyril, tvůrce hlaholské abecedy, patřil k všestranně nejvzdělanějším osobnostem své doby. Během prvních čtyř let moravské misie patřily překladatelství a výuka žáků k jeho hlavním činnostem. Žáků, kteří sadskou školou – případně i další školou v Mikulčicích – prošli, byly desítky, možná dokonce stovky. Nejtalentovanější z nich později vynikli jako učitelé a významní církevní představitelé, kteří se po vyhnání z Moravy uplatnili hlavně v raně středověkých státech na Balkáně. Důležité je ale říci, že hlavní pozornost byzantských misionářů patřila překladu Bible.

Jsou nějaké nové poznatky o místě Metodějova hrobu?
Stále v této oblasti postrádáme významnější nález, který by nám dovolil vyjadřovat se s větší jistotou. K dispozici máme především dutinu vylámanou do zdi kostela na Sadech, a to v podobě hrobky, jejíž poloha odpovídá lokalizaci Metodějova hrobu. Objevena byla již roku 1964. Proč byla prázdná, na to existuje několik vysvětlení, ale žádné jisté. Proti Metodějovým pozůstatkům mohla směřovat zloba nepřátel, kteří je snad poničili. Nebo ostatky před svým vyhnáním ještě stačili někam uschovat arcibiskupovi žáci. Hypoteticky se tak mohlo stát, že jsme světcovy ostatky již našli, ale bohužel jsme je prostě nepoznali... V poslední době byla hladina zájmu o Metodějův hrob rozvlněna takzvanou mikulčickou hypotézou. Předmětná hrobka v tamním třetím kostele skrývala zbytky hrobu muže vystrojeného kromě jiného zbraněmi a vědérkem. Metoděj se jistě zúčastnil i vojenských tažení. Že by ho ale pohřbili právě s těmito atributy a na ty zásadní, jako například na arcibiskupský prsten či kalich, zapomněli? Osobně proto v Metodějův hrob v Mikulčicích nevěřím. A nejsem sám.

Jak je pravděpodobné Metodějovo biskupské sídlo v Sadech vzdáleno od současného Velehradu?
Jen necelých sedm kilometrů. A v těsné blízkosti našeho poutního místa se nacházela jiná významná církevní stavba. Byl jí kostel v jižní části katastru obce Modrá, velmi starý. Zřejmě jej založila již předcyrilometodějská bavorská misie ze Salcburgu v duchu takzvaného iroskotského mnišského stavitelství. Každopádně v čase arcibiskupa Metoděje šlo o významné místo nacházející se v zázemí velkomoravského Veligradu, takže je možné, že i do těchto míst v podhůří Chřibů nezřídka mířily kroky moravského metropolity. Dnes je Modrá součástí archeologického skanzenu „Velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví“. Nejen velehradští poutníci si zde mohou prohlédnout trojrozměrnou repliku zdejšího kostela a udělat si představu, jak asi takový chrám Metodějovy doby ve skutečnosti vypadal.