Papež terčem falešných zpráv
Vydání: 2018/32 Trest smrti je nepřípustný, 7.8.2018, Autor: Tereza Zavadilová
Příloha: Perspektivy 32
Spiknutí ve Vatikánu! Papež popřel existenci pekla. Je to vůbec katolík? Zakuklený marxista. Utopický ničitel evropské identity. Kacíř! – Takové a podobné zprávy se objevují v médiích prakticky po celou dobu pontifikátu současné hlavy katolické církve. Italští novináři v nedávno vydané knize falešné zprávy o papeži důkladně prověřili.
© Jan Hrubý
ANALÝZA Terezy Zavadilové
Fake news čili falešným nebo polopravdivým informacím, které za posledních pět let spoluvytvářely mediální obraz papeže Františka, se „podívali na zoubek“ dva italští novináři z katolického deníku Avvenire. Nello Scavo a Roberto Beretta v knize Fake Pope: Falešné zprávy o papeži Františkovi (Fake Pope: Le false notizie su Papa Francesco) podrobně zanalyzovali a vyvrátili osm desítek těchto lží a vypátrali také jejich prvotní zdroje.
Fake Pope news
Mimo evergreeny, jako jsou zprávy o svobodných zednářích ve Vatikánu či o zmanipulovaném posledním konkláve, se objevují i informace o „autoritářských praktikách v římské kurii“, papežových „doktrinálních omylech“ či „pastoračních troufalostech“. Součástí těchto „zpráv“ je i upravená fotografie s někdejším argentinským prezidentem Juanem Perónem a první dámou Evitou, na které je „Bergoglio“ zachycen v jejím náručí jako asi tříleté dítě, ačkoliv mu v době Perónovy vlády (1946–1955) bylo mezi 10 a 19 lety. Hitem internetu byla též fotka, kde má Bergoglio podávat svaté přijímání argentinskému diktátorovi Videlovi, jenž má podle neoficiálních zdrojů na svědomí 30 tisíc zavražděných či tzv. desaparecidos (zmizelých) lidí za pouhých pět let.
Podle jiné z nechvalně známých dezinformací Svatý otec prohlašoval, že ruský prezident Vladimir Putin je jediný muž na světě, který brání křesťany, a s nímž je tudíž vhodné se spojit. Falešná zpráva, že papež při 500. výročí reformace provádí věroučnou syntézu katolictví s protestantstvím, patřila pak k jedné z nejzávažnějších. Doplnily ji i karikatury křížící jeho podobiznu s Martinem Lutherem.
„Papež kryptozednář“ psalo se zase po zveřejnění zmanipulované fotografie, na které prý papež naznačuje symbolikou svých rukou příslušnost k zednářskému bratrstvu. Záminkou této falešné zprávy mělo být datum Františkova zvolení, 13. 3. 2013, v němž součet jednotlivých číslic dává 13. „Zednář par excellence,“ napsala fundamentalistická bloggerka Gianluca Colucci. Podle amerického standardního kódu pro výměnu informací zase příjmení Bergoglio odpovídá číslu 666, tedy verši ze Zjevení Janova (Zj 13,18). Prostě hrůza a děs.
Proč a komu vadí papež?
Bezmála třísetstránková publikace, která letos v květnu vyšla v italštině v nakladatelství San Paolo, však není jen snahou uvést na pravou míru obraz Petrova nástupce. Má zároveň odvážnou ambici učit čtenáře rozlišovat mezi žurnalistikou, která naplňuje své poslání, a „zprávami“, které hlásají jako had ze zahrady Eden vábivé lži (viz papež František: Bránit se falešným zprávám, KT 19). „Hledali jsme logickou nit mezi těmito zprávami a ukázalo se, že některé se rodí spontánně, kdežto jiné jsou výsledkem promyšlené strategie papeže diskreditovat,“ vysvětlil investigativní novinář Scavo. Ten je rovněž autorem knihy Bergogliův seznam o téměř stovce disidentů, kterým během vojenské diktatury v Argentině nynější papež zachránil život (roku 2014 vyšla i česky), nebo loňské publikace Nepřátelé papeže Františka (vyšla zatím slovensky).
Odpůrce Svatého otce není dnes třeba hledat mezi ateisty, muslimy, židy nebo křesťany jiných konfesí. Je spíše trnem v oku některým z těch, kteří se hlásí k neokonzervativní pravici, tradicionalistům nebo fundamentalistům z řad katolické církve. Děsí je jeho evangelijní důraz na prokazování milosrdenství (nejen) k migrantům (Mt 25,36-46), varování před klimatickou katastrofou (encyklika Laudato si’), nutnost rozlišování konkrétních, mnohdy komplikovaných situací lidí při pastoraci (exhortace Amoris laetitia), žitý ekumenismus, blízkost církve periferiím nebo to, že svým denním konáním ztělesňuje obrat od papeže monarchy k papeži pastýři. Tím podle nich „vytváří chaos“ a „dezorientuje stádo“.
Sám autor Nello Scavo pro Catholic News Agency přiznal, že když se hlava katolické církve vyjadřuje neobezřetně, „existuje riziko, že některé jeho výrazy mohou být manipulovány nebo nesprávně interpretovány“. „Je radikální, protože je misionářský a mystický,“ vysvětluje zase jeho britský životopisec Austin Ivereigh v knize Papež reformátor. Toho, že jeho stanoviska nejsou ideologická a že se například vždy jasně stavěl proti teologii osvobození marxistického ražení, si všímá i italský novinář Marco Politi, autor publikace František mezi vlky.
Neměl jsem dobré informace
Papež jako člověk není nekritizovatelný a každá jeho chyba se nemusí choulostivě tutlat. V prostředí, kde jeho aktivity denně v reálném čase sledují miliony lidí po celém světě, by se tomu ostatně ani nemohl vyhnout. Jedinečnost jeho postoje je však v tom, že dovede přiznat svou chybu a zjednat faktickou nápravu, jako třeba v případě pochybení při hodnocení vážnosti stavu v chilské církvi. „Neměl jsem dobré informace,“ přiznal a začal konat.
Fake news jsou staré jako lidstvo samo. Falešné zprávy ale nebyly nikdy zasévány do tak úrodné půdy, jako je dnešní substrát sociálních sítí, kde se míra pravdivosti informací měří zpravidla počtem lajků, sdílení nebo štěpných komentářů. Falešné zprávy, i když už známe jejich zdroj nebo nás jejich absurdita bije do očí, se špatně vymazávají z lidské paměti. Mnohdy tak nenapravitelně narušují podmínky života i ve společenství, které by mělo být bratrské, jako je tomu u následovníků evangelia. Nadto fake news mnohdy účelově odvádějí pozornost od skutečných problémů naší doby, což tak dobře známe z českého prostředí. Tíha svobody a odpovědnost zvolit si zdroj informací proto leží v zásadní míře na čtenářích.
Autorka je doktorandka oboru Mediální studia na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky UK
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy
