Papež František potěšil Moravu

Vydání: 2016/26 Papež František potěšil Moravu, 21.6.2016, Autor: Martin T. Zikmund

V době, kdy se lidé na začátku první republiky obraceli k církvi zády, se olomoucký arcibiskup Stojan obracel k lidem a zasazoval se o sociální spravedlnost. Papež František minulý týden ve zvláštním dekretu uznal jeho heroické ctnosti, což je předstupeň blahořečení.

„Mám z toho velikou radost. Věděl jsem, že dobrozdání komise teologů bylo jednoznačné, a tak jsem čekal, že podobně to dopadne i v komisi kardinálů,“ vyjádřil se olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Papežův dekret je podle něj potvrzením, že „s úsilím o Stojanovo blahořečení jsme na správné cestě“.

Předpokladem blahořečení je uznání zázraku na Stojanovu přímluvu. To je i důvod, proč olomoucký arcibiskup při této příležitosti vyzval k modlitbám, které budou „výrazem lásky k nemocným, jimž chceme vyprosit uzdravení, projevem víry, která věří v Boží uzdravující moc a Stojanovu přímluvu a povede k prohloubení naší zbožnosti“.

Kráčel proti proudu

Antonín Cyril Stojan (1851–1923) povznesl obě hlavní moravská poutní místa: Velehrad i Svatý Hostýn. V roce 1895 založil Matici svatohostýnskou, která teprve umožnila stavební i duchovní rozvoj Hostýna. Hlavně však proslul jako organizátor unionistických sjezdů na Velehradě před první světovou válkou, přičemž sbližováním západního a východního křesťanství sledoval sjednocení Slovanů ve víře. Tímto úsilím se vymykal rozšířeným představám o katolických prelátech, kteří drží s Habsburky a národní a slovanská myšlenka je jim cizí. A ještě více kráčel proti proudu, když byl zvolen v roce 1897 jako poslanec do rakouského sněmu a po vzniku Československa jako senátor do Národního shromáždění. Neměl žádné politické ambice, do politiky vstoupil, jen aby mohl více ovlivnit řešení sociální otázky. V obou případech se nechal inspirovat papežem Lvem XIII., a to jak jeho sociální encyklikou – první v historii církve – s příznačným názvem Rerum novarum (O nových věcech) z roku 1891, tak i jeho cyrilometodějskou encyklikou Grande munus (Vznešený úkol) z roku 1880.

Blaženější je dávat než brát

Stojanova hlavní aktivita však byla kněžská a pastorační. Tento rodák z Beňova u Přerova, který působil jako kněz ve Veřovicích, Svébohově a Dražovicích, než byl jmenován proboštem u sv. Mořice v Kroměříži a posléze olomouckým arcibiskupem, se coby pastýř natolik staral o své stádce – a nejen o ně – že podle různých svědectví zcela zapomínal na sebe a své vlastní potřeby. Byl znám jako zbožný, skromný, pokorný muž neúnavně hledající Boží čest a prospěch svých bližních.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay