Jde o výrazného umělce, jehož tvorba zasahuje do mnoha oblastí. Zaujala mě právě tato pestrost i výrazný rukopis, jímž se vyznačuje. Třeba jeho návrhy knižních obálek hned poznávám. Pro jiné lidi je zážitkem liturgie v prostorách, které navrhl. Poutníci pak určitě znají jeho kamenná zastavení na růžencové poutní cestě ze Starého Města na Velehrad. Návštěvníci brněnského Divadla U stolu zase mohli vidět jeho jevištní podoby inscenací. A tak bych mohl pokračovat… Pro mě jsou vždy zajímaví tvůrci, kteří jdou svou vlastní cestou bez ohledu na to, co si doba žádá.

Ano, jde třeba o dosud u nás neznámé epizody z jeho života, které pro kalendář vybrala a přeložila kolegyně Renáta Holčáková a které ukazují, jak František při svém nástupu na Petrův stolec přistupoval k obyčejným lidem ve svém okolí – jak se o ně zajímal, co pro ně udělal. Pro mě samotného je ale nejzajímavější úryvek z dosud nepublikované knihy Bergogliův seznam (na podzim ji vydá KNA), která pojednává o tom, jak to bylo s Bergogliovým údajným udáváním jeho spolubratrů v době vlády vojenské junty v Argentině. Ukazuje totiž pravý opak spekulací, které o něm po konkláve šířila některá média.

Jde o autorku, která se pravidelně objevuje i v Katolickém týdeníku, její texty jsou vždy čtivé a přitom poučené. A nejde jen o svěží pohled na biblické postavy či události. V kalendáři ve svých zamyšleních na každý měsíc ukazuje, že stejně inspirující je i v rovině každodenního života.

V životě každého člověka se objevují lidé, kteří ho zásadním způsobem oslovují či formují. Loni jsme tento formát poprvé vyzkoušeli s Petruškou Šustrovou a měli jsme na to skvělé ohlasy. Myslím, že deset osobností, které nyní reflektuje Ivan Hoffman, je neméně zajímavých – ať už je to Karel Kryl, Joan Baez, Václav Havel, Jindřich Štreit či Petr Příhoda.

Do každého kalendáře se snažím zařazovat i texty, které nabízejí vhled do jiné kultury a mentality. Hosseiniho knihy si získaly neskutečnou čtenářskou oblibu právě proto, že v době rostoucího strachu z islámu nabízejí trochu jiný pohled do obyčejného života muslimů, zejména v Afghánistánu, odkud autor pochází – ukazují, že jsou to lidé se stejnými nadějemi a strachy, radostmi i slabostmi jako my. Když někteří kritici pokládají jeho knihy za pohádky pro dospělé, myslím, že mu křivdí. Nejde o žádné idylické čtení. Pod slupkou východní poetičnosti i sentimentu se skrývají hluboce lidské příběhy, místy dosti drsné. Připomíná mi to příběhy oceňovaných iráckých filmů. Pravda, my se za svou citovost spíš stydíme.

Tuhle část kalendáře připravila také kolegyně Holčáková, které se daří každý rok seznámit čtenáře s výraznou osobností české fotografie. I pro samotné autory je prý zajímavé sledovat, co jejich snímky vyvolávají v lidech, jako je Marek Orko Vácha, Daniela Kolářová, M. C. Putna či Petr Pithart – abych jmenoval některé „čtenáře fotek“ z letošního kalendáře. Ano, je úžasné, co všechno v nás vyvolá jediná fotografie!

Zatím je kniha ve stavu zrodu a půjde o autorčiny paměti. Kdo trochu zná její osud, tuší, že oproti jejím fejetonům to nebude žádné úsměvné čtení. Po mém soudu půjde o její zásadní výpověď. Chtěl bych upozornit i na další připravovanou knihu životních vzpomínek již zesnulého Mons. Karla Vrány. Dává ji dohromady Miloš Doležal, který z ní do kalendáře také poskytl ukázku.