Panna Maria "evangelická"

Vydání: 2012/18 Památník: koncentrační tábor pro řeholníky, 4.5.2012

„Stala se Matkou Boží. Tím jí bylo dáno tolik a tak velikých dober, že je nemůže nikdo pochopit. Z nich vyplývá všechna úcta, všechna blaženost a skutečnost, že je v celém lidském rodě jedinečnou osobou nade všemi, které se nikdo nevyrovná v tom, že má s nebeským Otcem dítě, a jaké dítě!“

Kdo myslíte, že je autorem úvodních řádků? Nabídnu tři tipy: Bernard z Clairvaux, Martin Luther, Jan Pavel II. Kdo zná jadrnost a duchovní hloubku vyjadřování německého reformátora, uhodl správně. Je to citát z Lutherova výkladu Magnificat.

Marie tedy je a musí být také evangelická. Mohl bych psát o „mariánských“ biblických textech, které zvou všechny národy k jejímu blahoslavení. Mohl bych psát o učení reformátorů, kteří se samozřejmostí přijímají mariánská dogmata nerozdělené církve. Mohl bych pojednat o novodobém ekumenickém dialogu, který se pokouší o Marii znovu mluvit společně. A měl bych ovšem také připomenout sporné otázky a to, co podoby mariánské úcty v protestantských církvích omezuje: Maria je chápána především jako naše „vzorná“ sestra ve víře, která patří na stranu církve, nikoli Boží – a proto ji nevzýváme ani jí nepřipisujeme zásluhy pro naši spásu.

Kánon mariánských věroučných výpovědí i liturgických forem je v římskokatolické tradici širší a v reformační užší. Spočívá však v této šíři jádro úcty, která jí náleží? Raději povím, v čem je pro mne Matka Páně důležitá nejen z hlediska její role v dějinách spásy, ale jako živá a v „oblaku svědků“ nepostradatelná „matka“ víry, která nás učí vztahu k Bohu. Matka Boží je pro mne „evangelická“ právě jako ztělesnění reformačního hesla „sola gratia“ (pouhou milostí) a „sola fide“ (pouhou vírou). Co jiného vyjadřuje andělský pozdrav „Buď zdráva, milostí zahrnutá“ a její odpověď „staň se mi podle tvého slova“? O čem jiném zpívá v Magnificat, v němž se sklání před „Bohem, svým spasitelem“?

Je vlastně zvláštní, že se v tomto smyslu Marie nestala evangelickým „ideálem“. Jistě, může za to skutečnost, že se v poreformačních sporech ocitla na vlajce katolické strany, a byla tak v jistém slova smyslu „obsazená“. Jenže ten důvod je hlubší. Marie totiž reprezentuje typ zbožnosti, který v evangelických církvích, jejichž myšlení bylo velmi ovlivněno osvícenstvím, příliš nezdomácněl. Oproti náboženství rozumu nás Marie učí cestě srdce – cestě důvěry a rozjímání, která ví, že nemůže Božím slovům zcela rozumět, ale přesto je „uchovává ve svém srdci“. Učí nás svým příkladem poznávat a chválit Boha ne mezi mocnými, ale spíše v ponížení, do něhož se k nám sklání. Místo zbožnosti výkonu nás zve k přijímání Boží milosti a životu z ní. Místo snahy všechno zaškatulkovat a uchopit nabízí úžas před tajemstvím Vtělení. I skrze nás chce přece Bůh vstupovat do tohoto světa. Bez Mariina „fiat“ by nebylo Vánoc. Jaké „ano“ nikdo nemůže říci za nás?

KAREL ŠIMR, evangelický farář

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay