Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Dne 21. července zemřel v Jimramově na Vysočině pan Vincenc Koutník, hrdina druhého a třetího odboje. Jeho vzpřímená aristokratická postava, jemné ruce a noblesní vystupování jako by nedávaly nic tušit o jeho dramatickém životním osudu. Honičky a pronásledování gestapem, dlouhodobé skrývání za protektorátu, estébácké brutální výslechy a vyražené zuby, studené kobky a čtrnáct a půl roku komunistické kriminální „převýchovy“ by jiné zničilo nebo přinejmenším zahnalo do kouta. Nikoli Vincenta Koutníka, který do posledního dechu sveřepě bojoval s bolševickou hydrou. A to i v řadách zdánlivě spřízněného Svazu protifašistických bojovníků v Bystřici nad Pernštejnem, kde žil.
Ještě několik týdnů před smrtí se na protest zřekl čestného občanství města Bystřice, neboť radnice tímto titulem letos dekorovala bývalého komunistického funkcionáře a ředitele místní zemědělské školy soudruha Kořistu. Nevšední trpělivost a skoro zázračně nevyčerpatelný fyzický fond Koutníkovi také umožnil dožít se v letošním roce navrácení Československého válečného kříže, který obdržel těsně po válce za hrdinství a o tři roky později mu byl při zatčení StB i s ostatními vyznamenáními odebrán. Obrovská časová prodleva a úřednické průtahy ukazují, jak to u nás po listopadu 1989 vypadá s napravováním křivd – čeká se, až skuteční odbojáři vymřou.
Vincenc Koutník se narodil v roce 1911 v Dolní Rožínce v rodině s francouzsko-polskými kořeny. Pamatoval si na císařpána, jehož portrét visel na stěně jednotřídky, i na párky s rohlíkem, které jako žáci dostávali v den císařova svátku. Vyučil se nástrojařem v Novém Městě na Moravě a válka jej zastihla v Brně. Vrátil se domů na Vysočinu a aktivně se účastnil partyzánského odboje, především ve skupině M. Tyrše. V Jiříkovicích a na Koníkově se mu podařilo prostřílet se z obklíčení a přitom zachránit zpravodajsky důležitý materiál. Partyzánský odboj neidealizoval – zcela otevřeně hovořil o lidských selháních a slabostech především ruských partyzánů pro alkohol a ženy, i o politickém pozadí ilegální činnosti a chování rudých politruků vysazených z Moskvy.
Po únoru 1948 se Koutník aktivně zapojil do protikomunistického odboje. Měl od války ukryté zbraně a jako ostřílený bojovník nechtěl čekat na americkou pomoc. „Bude nás i tak dost a komunisté se brzy podělají,“ uvažoval tehdy s kamarády. Jeho tišnovskou odbojovou skupinu však infiltrovala StB a Koutník se rozhodl utéci za hranice. Zatčen byl na fingované hranici v rámci estébácké akce Kameny u Mariánských Lázní a 6. října 1950 odsouzen – trest smrti mu byl nakonec změněn na doživotí. Jeho bratr „vyvázl“ s dvaadvaceti lety žaláře. Za svou zachránkyni považoval Vincenc Koutník mouchu – když se ve chvíli hluboké krize po brutálních výsleších rozhodoval k sebevraždě, přiletěla do jeho žalářní kobky moucha. „Sedla si mi před obličej a já jí říkal – mám to udělat? A ta moucha zavrtěla hlavičkou, že ne. Najednou jsem věděl, že nejsem sám. Že ji poslal Bůh.“ Po propuštění v roce 1964 pracoval jako nástrojař. V roce 2002 mu bylo prezidentem republiky V. Havlem uděleno vyznamenání Za hrdinství.
Koutníkův životní příběh je nejen jedním až po okraj napěchovaným českým osudem 20. století, ale především svědectvím o trnité cestě, rozhodne- me-li se otevřeně čelit příkoří, lži a násilí. Koutník byl věřící křesťan, kterému nechyběla rozhodnost. Nevyznával žádné tolstojovské „neodporování zlu“, nýbrž biblické „oko za oko“, je-li ohrožen domov a rodina.
Miloš Doležal