Paměť požehnaného pramene
Vydání: 2004/15 Velikonoce, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán
Příloha: Doma
Voda, H2O, je nejrozšířenější sloučeninou na zemském povrchu. Ve vodě tráví celý svůj život řada živočichů, voda tvoří i většinu lidského těla. O tom, že přesto nejde o látku běžnou a že si zaslouží naši pozornost, hovoří terapeutka Iva Peřinová.„Voda je jedním z největších Božích darů. Není náhodou, že křest probíhá právě vodou. A není tomu tak jenom v křesťanství: v Indii dodnes ujdou poutníci stovky kilometrů k řece Ganze, ne aby očistili své tělo, ale svoji duši. U nás ovšem často zapomínáme, že voda neslouží jen k vnější očistě, ale díky své vlastnosti nést informace, může v dobrém zasáhnout i naše nitro.“
Co to znamená nést informace?
„Jakou dáme vodě zprávu, taková zůstává její stopa; voda má vlastní paměť. Vždyť od pradávna se vkládaly symboly a znaky pod sklenice s vodou, aby se jimi voda do rána nabyla. Co jsou to léčivé mariánské prameny?: pramenu bylo jednou požehnáno a po desítky let jím přitéká nová a nová voda, která přesto stále léčí, stejně jako před roky v okamžiku požehnání. Proč Ježíš učinil z vody víno? Možná nám chtěl připomenout, že voda v nás může probouzet stejnou radost jako víno; o víně se říká, že je v něm pravda – u vody se na to pozapomnělo. Voda, kterou si přivezeme z Lurd, působí i doma: cestou z Francie v láhvi nic neztratila, bez ohledu na to, že z čistě mikrobiologického hlediska má voda ze svatého místa třeba stejné složení jako voda ze sousedního pramene.“
To voda v Ganze je jiná, než voda v dalších indických řekách: je špinavější.
„Teče do ní veškerý odpad, je to téměř stoka. Jedni moji známí u jejího toku sledovali, jak z jejích vod přesto Indové pijí a když se sami s obavami odhodlali napít, odnesli to třítýdenním průjmem. Poutník, který za vodou přijde s hlubokou vnitřní prosbou, neodjíždí s žádnými potížemi jako turista, který všechno bere jako atrakci. Platí: Věř a bude ti dáno.“
Nám ale stejně nezbude, než se umývat doma.
„I voda, která nám teče z kohoutku, se k nám bude chovat tak, jako my k ní. Když přicházíme domů, neměli bychom si ruce opláchnout jen kvůli bakteriím. O vodě smýšlíme více v tom smyslu, kolik za ni zaplatíme, než co všechno nám může poskytnout. Až otočíme kohoutkem sprchy, mysleme raději na to, jak gejzír vody čistí naši náladu, splachuje únavu, trápení a bolest. Prožívejme každý dotek kapek na našem těle jako nový obrodný křest: buďme vnitřně čistší a duševně vyrovnanější.“
To není snadný úkol.
„Pokud si vědomě na takové sprchování zvykneme, brzy si všimneme, jak se naše nálada mění a už po krátké koupeli vystupujeme ze sprchy odpočatí a naladěni na to, co v příštích minutách bude. Jinak řečeno: spláchneme minulost a jsme připraveni žít tady a teď.“
Tenhle postup se týká jenom sprchování?
„Někteří mí klienti se nejdřív umyjí mýdlem pod tekoucí vodou a pak se naloží do vany, kde relaxují. Nabízí se nám i mnoho prostředků, jak si takovou koupel zpříjemnit: aromaterapeutické esence, byliny nebo kuchyňská sůl.“
Osolit si vodu jako v moři?
„Tímto jednoduchým a levným způsobem se přes kůži do těla dostanou potřebné minerály. Obyčejná sůl je daleko účinnější, než reklamou propagované chemikálie. Můžeme si dát kilo soli na jednu koupel, přičemž takto připravená lázeň by měla být o něco teplejší než běžná - vždy ale jen do té míry, aby se člověku neudělalo špatně. (Teplo více roztáhne póry a látky jimi snáze do organismu prostupují.) Ve vodě můžeme spočinout 20 i více minut podle vlastního pocitu. A když vytáhneme špunt, můžeme si pohrát s představou, jak vše špatné, co nechceme mít v sobě, odplouvá. A když chcete mít jistotu, aby se to nevrátilo, zastrčte potom klidně špunt zase zpátky.“ Sdílet článek na:
