Padesát let slavíme mši sv. česky

Vydání: 2020/6 Třicet let svobody řeholí, 4.2.2020, Autor: Jiří Macháně

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,“ zní kostelem česky úvodní slova každé mše svaté. Dnes již zažitá samozřejmost trvá teprve pět desetiletí.


Pokoncilní novinkou, kterou dnes přijímáme jako naprostou samozřejmost a „odvěkou“ součást liturgického prostoru, je ambon. Pultík, odkud kněz káže a kde se čte z Písma. Nazývá se též stolem Slova. Snímek Roman Albrecht/Člověk a Víra

Se začátkem církevního roku uplynulo padesát let od okamžiku, kdy kněží začali sloužit mši svatou v národním jazyce, čelem k lidu a podle nového mešního řádu. Lidé, kterým ještě není padesát, vlastně už nic jiného nepamatují a předkoncilní liturgii mohou znát spíše jako poklad tradice církve a mimořádný způsob slavení mše svaté.

Evangelium znělo latinsky a potichu

Mše svatá „před koncilem“ nezačínala zmiňovaným znamením kříže, nýbrž modlitbami kněze na stupních oltáře. U něj pak kněz sloužil v latině, v čele shromáždění věřících, ale zády k nim. „Celá bohoslužba od začátku do konce byla záležitostí kněze, nanejvýš ministrantů, kteří se střídali v odpovědích,“ vzpomíná poradce Liturgické komise ČBK a pamětník P. Emil Soukup, jeden z odborníků, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech podílel na překladech liturgických textů, a dodává: „Lidé vnímali mši svatou jako posvátné dění, kterému ve skutečnosti moc nerozuměli.“ A to ani biblickým čtením. „Kněz si je potichu předčítal z Písma u oltáře. Lidé při evangeliu povstali a zpívali nějakou mešní píseň,“ popisuje P. Soukup praxi, která se však začala měnit už před koncilem: „Při zpívané mši svaté, při níž čtení a evangelium zaznělo latinsky, se četlo následně i česky. Bylo to na základě povolení Benedikta XV., který už ve 20. letech minulého století vyšel vstříc požadavkům, aby ve mši svaté mohlo být čtení v mateřském jazyce. Jako ministrant si pamatuji, že takový zvyk byl třeba na půlnoční,“ ohlíží se P. Soukup a doplňuje: „Někteří kněží začali ještě před koncilem kázat v průběhu mše sv. po evangeliu. Odložili ornát, protože se to bralo jako přerušení mše svaté, a vystoupali na kazatelnu, odkud hovořili. Jinak se kázalo vždy buď před mší svatou, nebo po ní,“ ozřejmuje P. Soukup.
Věřící laici se tedy účastnili mše svaté především soukromou modlitbou a zpěvem. „Ten utichal na proměňování. Ministrant zazvonil a varhaník přestal hrát. Kněz potichu konsekroval, ukázal proměněnou hostii a kalich – a pokračoval dál. Vše završilo svaté přijímání, k němuž však mnoho věřících nepřistupovalo,“ přibližuje P. Emil Soukup.

Z Vatikánu do Československa

Zásadní změnou, kterou přinesl koncil, nebyl podle Pavla Kopečka, odborníka na liturgii z olomoucké Cyrilometodějské teologické fakulty, jen národní jazyk v liturgii, ale zejména nové uspořádání a pohled na slavení mše svaté. Obnovená liturgie vstoupila do kostelů v tehdejším Československu zavedením přeloženého mešního řádu od první adventní neděle roku 1969. Závazným se pro kněze stal od ledna 1970. Podařilo se to už za šest let po vydání Konstituce o posvátné liturgii, kterou schválili koncilní otcové poměrem 2 147 proti čtyřem. Zmíněný dokument se pak stal základem liturgické reformy: po jeho schválení papež  Pavel VI. v lednu 1964 ustanovil speciální komisi, aby změny dopracovala a uvedla do života celé církve. „Brzo nato vznikla liturgická komise i v Československu. Předsedou její části pro Čechy a Moravu byl biskup František Tomášek a každá diecéze v ní měla své zástupce,“ ilustruje P. Pavel Kopeček. Na církevní poměry, navíc za železnou oponou, se jednalo o tempo téměř závratné.

První překlady

Reformní kroky se někde začaly projevovat už záhy poté, co František Tomášek vydal na svátek sv. Cyrila a Metoděje v roce 1965 pastýřský list, kde svolil k užívání češtiny v některých částech mše svaté. „Setkalo se to s velice dobrým ohlasem, ale neměnil se ještě mešní kánon. Mateřská řeč se tak dostávala do liturgie víceméně spontánně,“ vzpomíná P. Soukup.
První překlady liturgických textů vznikaly doslova v polních podmínkách církve v komunistické totalitě a své vzpomínky na toto období líčí na protější straně lékařka Dagmar Pohunková, která na jejich vydávání spolupracovala. Příprava dalších liturgických textů a knih v češtině však trvala ještě řadu let. Překládání a vydávání knih koordinoval P. Jan Matějka.
Před padesáti lety mše svatá tedy přestala být doménou kněze a začali se jí aktivně účastnit všichni přítomní věřící. „Mešní liturgie byla rozdělena na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti. Středem bohoslužby slova se stala četba biblických textů, a to od ambonu, zatímco eucharistie se začala slavit od ‚obětního stolu‘ směrem k lidu,“ vysvětluje Pavel Kopeček. Kvůli tomu bylo nutné přestavět bohoslužebný prostor. Tyto změny přibližuje dále v samostatném rozhovoru olomoucký architekt Jan  Mléčka.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 14 31. března – 6. dubna 2020

Anketa mezi kněžími: Jak se proměnila vaše služba?

Zeptali jsme se kněží, jaké cesty a způsoby doprovázení farníků volí v těchto dnech a jak se změnila pastorace v jejich farnosti.

celý článek


Zjišťujeme, že svět je křehký

To, co žijeme nyní, může být jen malá ochutnávka krize, kterou může vyvolat změna klimatu – upozorňuje lucemburský arcibiskup JEAN-CLAUDE HOLLERICH SJ, předseda Komise…

celý článek


Jak slavit v kruhu rodiny?

Velikonoce jsou svátky, které se už od svých židovských kořenů slaví částečně ve společenství Božího lidu a částečně v domácnosti, v kruhu rodiny.

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay