Ovlivňuje člověka datum jeho narození?

Vydání: 2008/25 Desatero šťastně strávených prázdnin, 17.6.2008

Nedávno jsem se dostal ke knížce čínského horoskopu, která charakterizovala člověka podle jeho data narození. Byl jsem překvapen, jak přesně to sedělo. Bylo to úplně něco jiného než přihlouplé horoskopy v časopisech. Manželka si přečetla své znamení a i to neuvěřitelně odpovídalo skutečnosti. V této souvislosti mě napadlo, jak se vlastně křesťanství dívá na tyto východní tradice a kultury? Odmítá je a nebo některé věci přijímá?

V poslední době jsme opravdu svědky toho, s jakou oblibou média žertovně či vážně zařazují různé celebrity podle data narození a se samozřejmostí například konstatují, která hollywoodská hvězda je ve znamení skopce či lva atd., a co tedy z toho zejména psychologicky plyne. Nejde o nic nového, počátky tohoto přístupu k lidskému údělu se tradují od mezopotamských dob (konečně známe dobře vánoční příběh motivace mágů z východní země, kteří se přišli poklonit novému králi).
Při zkoumání vztahu mezi zmíněnými tradicemi a křesťanstvím je třeba dvojí opatrnosti: neupadnout ještě hlouběji do všude se ke slovu hlásícího novopohanství, zbožšťujícího de facto přírodu, i když to tímto způsobem není nazváno. A neznevažovat přitom různé, leckdy na první pohled velmi bizarní zdroje empiricky zkoumatelných vlivů, působících na pozemskou existenci člověka, jejího počátku i průběhu. Domnívám se, že nezadržitelný pokrok v poznávání až netušených vlivů (třeba v medicíně), jejich sbírání i systematizování může vysvětlit údiv nad přiléhavostí čínského horoskopu, o kterém se zmiňujete.
Křesťanství vytyčuje především hranici, za kterou je další kompatibilita mezi oběma duchovními proudy nemyslitelná: respektování suverenity Tvůrce nad univerzem, které je zcela jeho dílem a který zamýšlí člověka jako bytost nedeterminovanou přírodními faktory, i když ho mohou rozmanitě ovlivňovat (rozlišujme sklon a určenost). V listu Galaťanům 4,3 mluví apoštol o překonané fázi nedospělých lidí, kteří byli dříve otroky vesmírných mocí (živlů). Ani tzv. neodolatelná Boží milost neruší svobodu člověka, nýbrž tvoří s ní neprůhlednou jednotu.
Poznávat nejrůznější vlivy působící na člověka je snahou přírodovědných i humanitních oborů. Zda něco takového může platit i o hvězdném světě v době, kdy bereme velmi vážně vědeckou astronomii, by nemělo být řešeno apriorním postojem.
P. JIŘÍ SKOBLÍK, vyučující teologické etiky na KTF UK v Praze


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay