"Otevřete, viděly jsme prázdný hrob!"
Vydání: 2006/15 Velikonoce, 10.4.2006, Autor: Václav Štaud
Příběh umučení a zmrtvýchvstání Krista v podání mládeže z Dolních Bojanovic
„On vstal! Ježíš žije!“ Tři mladé ženy v oděvu z Kristových dob
doslova proletí kostelem s křikem tak nadšeným, že se přítomným tají dech.
Zastaví se u zamčených dveří sakristie a tlučou ze všech sil na apoštoly:
„Otevřete, viděly jsme prázdný hrob!“ To je jedna ze scén pašijové hry Na
kříž s ním, se kterou amatérští herci z Dolních Bojanovic objížděli po celou
postní dobu brněnskou diecézi.
Při představení herci strhávají
diváky k hodinové napjaté pozornosti. „Slova zaznamenaná apoštolem Janem
dostávají v tomto podání úplně jinou sílu. Řada dramatických scén Kristova
umučení a zmrtvýchvstání se doslova zarývá do posluchačovy duše, ať to je
Pilátův soud, křížová cesta nebo krutá smrt na Golgotě. Vše vrcholí, když k
apoštolům i divákům přichází Zmrtvýchvstalý se slovy ,Nebojte se!‘,“ popisuje
své dojmy lékařka Ludmila Hlaváčová, která na představení přivedla i několik
vnoučat.
Pašijovou hru nazkoušela skupina pětadvaceti mladých lidí. Patří k nim Stanislav Bílek - režisér, scenárista a současně představitel Piláta, a Eduard Zámečník, jenž skvělým způsobem ztvárňuje roli Ježíše. Soubor vznikl na půdě orelské jednoty v Dolních Bojanovicích, která s 250 členy patří k největším v České republice. Hudba je téměř celá autorským dílem místní skupiny Kytaráci, jejíž písničky (vydané na šesti CD) hrají skupiny katolické mládeže v celé republice.
Hra Na kříž s ním měla premiéru už v roce 1999. Loni ji Bojanovičtí oprášili, na zkoušku vyjeli do Blanska a slavili úspěch. Letos už cestovali každou sobotu i neděli po celou postní dobu a hráli především na Vysočině. Jednotlivé „štace“ objížděl soubor navzdory kruté zimě, která se do nich zakusovala ve venkovských chrámech, i přes hromady sněhu, kterými se musel jejich autobus prodírat. Vše bez nároku na odměnu. Soubor přijímal peníze pouze na uhrazení technických nákladů. Kostýmy i potřebné rekvizity si herci zhotovili sami, zvukovou a osvětlovací techniku si soubor půjčuje.
Na závěr představení děkuje režisér Stanislav Bílek za celý kolektiv aplaudujícímu publiku: „Dnes ráno v kostele moje malá dcera moc stála o to, abych ji vzal do náruče. Pochoval jsem ji a současně jsem si uvědomil, jak málo my dospělí toužíme po lásce nebeského Otce, kterou nám prostřednictvím svého Syna tak hojně projevil a projevuje. Proto jsem rád, jestli se nám tuto ,lásku krajnosti‘ podařilo alespoň trošku přiblížit.“
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články
