26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmu

21. 1. 2020

|
Tisk
|

Když v září loňského roku papež František zveřejnil apoštolský list, jímž pro celou církev ustanovuje třetí neděli v liturgickém mezidobí jako Neděli Božího slova, odpověděl tím na mnoho proseb, které mu byly předloženy Božím lidem s žádostí, aby tento den byl jednotně slaven v celé církvi.

Vydání: 2020/4 Neziskovky roku? Ty, co chrání život, 21.1.2020

Příloha: Perspektivy 4


Současně papež připomněl dosavadní rozšířenou praxi zdůrazňovat velikou hodnotu Božího slova v křesťanských společenstvích (u nás patřil k této praxi každoročně vyhlašovaný ).
Kristus prvním exegetou
Apoštolský list začíná v latině slovy Aperuit illis, která znamenají „otevřel jim“ a nacházejí se na konci Lukášova evangelia jako součást věty: „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“ (Lk 24,45). Než Vzkříšený přichází k učedníkům, kteří jsou zavřeni v domě, a než jim dává schopnost, aby rozuměli Písmu, ukazuje se dvěma z nich na cestě z Jeruzaléma do Emauz (srv. Lk 24,13–35).
Evangelista Lukáš poznamenává, že šlo o den vzkříšení, tedy o neděli. Oba učedníci hovoří o nedávných událostech, o Ježíšově utrpení a smrti. Jejich cesta je poznamenána smutkem a zklamáním z tragického konce. Doufali v něho jako v Mesiáše a Vysvoboditele. Nyní jsou konfrontováni s šokující zkušeností Ukřižovaného. Vzkříšený se k učedníkům sám přibližuje nenuceným způsobem, jde s nimi, ale oni ho nepoznávají. Cestou se Pána vyptávají a poznávají, že nepochopili smysl jeho utrpení a jeho smrti; on o nich mluví jako o „nechápavých a neschopných uvěřit“ (Lk 24,25) a „vykládá jim počínaje od Mojžíše a všech proroků, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“ (Lk 24,27).
Kristus je tak prvním exegetou! Už starobylá Písma předjímala, co měl naplnit. On sám chtěl být věrný tomuto slovu, aby zjevil dějiny spásy, které se naplňují v Kristu.
Otevřít učedníkům mysl znamená dát jim schopnost porozumět. Papež František připomíná hned na začátku svého listu, že „to byl jeden z posledních činů vzkříšeného Pána před jeho nanebevstoupením: Pán se zjevuje učedníkům, když jsou pohromadě, jí s nimi chléb a dává jim schopnost rozumět Písmu svatému. Ustrašeným a zklamaným lidem zjevuje význam velikonočního tajemství: Ježíš musel podle věčného Otcova plánu trpět a vstát z mrtvých, aby umožnil obrácení a odpuštění hříchů (srv. Lk 24,26.46-47).
Z uvedených textů Lukášova evangelia papež František vyvozuje: „Bez Pána, který nás uvádí do Písma svatého, není možné hluboce mu porozumět. Pravdivý je však i opak: Bez Písma svatého nelze porozumět událostem v Ježíšově poslání a v poslání církve ve světě. Právem mohl sv. Jeroným napsat: Neznat Písmo znamená neznat Krista. Věnovat tedy jednu neděli v liturgickém roce Božímu slovu umožňuje především, že církev znovu zakouší činy Vzkříšeného, který také nám nabízí poklad svého slova, abychom mohli být ve světě hlasateli tohoto nevyčerpatelného bohatství.“
Jak slavit Neděli Božího slova
V další části svého apoštolského listu dává papež František najevo, že termín pro slavení této neděle nebyl vybrán náhodně. Říká: „Tato Neděle Božího slova spadá vhodně do období, v němž posilujeme naše vztahy k Židům a modlíme se za jednotu křesťanů. Nejde přitom o čistě časovou souvislost: Slavení Neděle Božího slova má ekumenický význam, protože Písmo svaté ukazuje těm, kteří mu naslouchají, cestu, po níž se musíme vydat, abychom dosáhli autentické a pevné jednoty.“
Poté odpovídá na otázku, která nás jako čtenáře napadne, a sice, jak tento den prožívat: „Jednotlivá společenství naleznou způsoby, jak slavit tuto neděli. Důležité je, aby Písmo svaté bylo během eucharistické slavnosti intronizováno. Společenstvím věřících se takto má zdůraznit normativní hodnota Božího slova.“ Tuto neděli se má zároveň zvýraznit hlásání Božího slova. Homilie má být ve službě Pánovu slovu. Kněží by měli dát najevo, jak je důležitá četba Písma svatého a uvažování o něm, stejně jako modlitba s Písmem.
Bible jako kniha Božího lidu
Podle papeže Františka nemůže Bible patřit jen několika málo lidem. Patří především lidu, který se shromáždil, aby jí naslouchal – a v tomto slově poznal sám sebe. Potom papež neúprosně varuje: „Často se objevují tendence, že se někdo pokouší mít monopol na Písmo svaté, když ho vyhrazuje určitým kruhům nebo vyvoleným skupinám. Tak tomu nemá být. Bible je knihou Božího lidu, který nasloucháním Písmu směřuje od rozptýlení a rozdělení k jednotě. Boží slovo sjednocuje věřící a činí je jedním lidem.“
Propojení Božího slova s eucharistií
Papež nezapomíná ani na propojení Božího slova s eucharistií: „Cesta Vzkříšeného s emauzskými učedníky končí večeří. Tajuplný poutník vyhoví naléhavé prosbě obou učedníků: ‚Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil‘ (Lk 24,29). Usedají ke stolu, Ježíš bere chléb, modlí se, láme jej a podává jim. Tu se jim otevírají oči a poznávají ho.“
Díky této scéně chápeme, jak nerozlučné je spojení mezi Písmem svatým a eucharistií. Druhý vatikánský koncil učí: „Církev měla vždy v úctě Boží Písma stejně jako samé tělo Páně, protože – hlavně v posvátné liturgii – bez ustání přijímá ze stolu slova Božího i ze stolu Kristova těla chléb života a podává ho věřícím“ (Dei Verbum, 21).
Pravidelná četba Písma svatého a slavení eucharistie nám umožňuje poznat, že obojí patří k sobě. Jako křesťané jsme jeden lid, který je na cestě dějinami, posilněný přítomností Pána, který je uprostřed nás, hovoří k nám a sytí nás.
Aby pak nedošlo k nedorozumění, papež zdůrazňuje: „Bibli věnovaný den se nemá konat , ale po celý rok. Pociťujeme totiž naléhavou nutnost důvěrného spojení s Písmem svatým i se Vzkříšeným, který nikdy nepřestává lámat chléb ve společenství věřících.
Písmo svaté a solidarita s druhými
Další výzva Písma svatého se týká lásky k bližnímu. Boží slovo neustále vyzývá k milosrdné lásce Otce, který od svých dětí požaduje, aby žily v lásce. Ježíšův život je dokonalá podoba Boží lásky, která si neponechává nic pro sebe, ale bezmezně se rozdává všem. Vzácný odkaz nacházíme v podobenství o chudém Lazarovi. Když Lazar i boháč zemřou, prosí boháč, když vidí Lazara v Abrahamově náruči, aby ho poslal k jeho bratrům. Má je napomenout, že mají žít v lásce k bližnímu, aby nemuseli trpět jako on. Abrahamova odpověď je drsná: „Mají Mojžíše a proroky, ať je uposlechnou“ (Lk 16,29). Naslouchat Písmu svatému, abychom projevovali milosrdenství: to je velká výzva pro náš život. Boží slovo dokáže otevřít naše oči, abychom se vymanili z individualismu, který dusí a vede k sterilitě. Otevírá nám cestu vzájemnosti a solidarity.
(Celý text apoštolského listu je na webových stránkách Českého katolického biblického díla www.biblickedilo.cz na záložce Neděle Božího slova.)
 

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou