Otazníky nad spasením vyznavačů jiných náboženství

Vydání: 2009/11 Tělo jako zboží, 10.3.2009, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Vede cesta ke spáse – kromě křesťanství – také jiným náboženstvím? Jak je to například u židů, o nichž jsem četl, že jsou našimi staršími bratry ve víře v jednoho Boha?

Každý, kdo bere svou křesťanskou víru vážně, musí vyznat, že je pouze jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, totiž člověk Ježíš Kristus (srov. 1 Tim 2,4–6), a že pod nebem nám není dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy (srov. Sk 4,12). Tato jedinečnost a výlučnost Ježíšova spasitelství úzce souvisí s tím, že je pravý Boží Syn. Tvrzení, že vedle něho existují jiní spasitelé, nevysloveně a možná nedomyšleně znamená popření Ježíšova božství a následně Nejsvětější Trojice. Křesťan tedy musí vyznávat, byť je to pro mnohé pohoršením, že Ježíš Kristus představuje jedinou cestu spásy. Pokud bychom řekli, že všechna náboženství jsou stejně pravdivá, znamenalo by to jen a jen demolici křesťanství, určitě ne sbratření všech se všemi bez ohledu na pravdu. To ovšem neznamená, že by nepokřtění lidé nebo vyznavači jiných náboženství z hlediska naší víry nemohli dojít spásy. Kdo bez vlastního zavinění nedospěl k poznání Ježíše Krista jako spasitele a žije podle svého svědomí, se nemusí obávat Božího soudu (srov. např. Mt 25,31–46). Jinou otázkou je, nakolik takovému člověku napomáhá ke spasení náboženství, jež vyznává. Zde je třeba říci, že ve velkých náboženských tradicích lidstva je mnoho správného, posvátného a v tom nejlepším slova smyslu duchovního. To všechno z hlediska naší víry napomáhá ke spasení člověka jakožto příprava na setkání s Kristem, což platí v nejhojnější míře o Starém zákoně. Právě proto Jan Pavel II. hovořil o judaistech jako o našich starších bratřích ve víře. Již první křesťané však velmi jasně vyznali, že Ježíš je víc než Thóra a že Zákon i starozákonní obřady neměly a nemají spásonosnou hodnotu samy ze sebe, nýbrž jenom jako předobrazy, v nichž tajemně působila síla Kristova kříže a jeho vzkříšení. Na závěr si dovolím podotknout, že ne každou formulační nepřesnost smíme hned označovat jako herezi, která přece vyžaduje zatvrzelé a vědomé odmítání zjevené pravdy a kterou konstatuje oprávněná církevní autorita. Jestliže někdo o druhém svévolně a zlovolně prohlašuje, že je heretik, měl by se mít sám na pozoru (srov. Mt 5,22). Nezapomínejme, že Bůh ospravedlňuje, zatímco role žalobníka, pomlouvače a nactiutrhače charakterizuje odpůrce naší spásy (srov. Zj 12,10).

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay