HOMILIE:A zrovna ty nás chceš poučovat?
Vydání: 2023/11 Inaugurace s požehnáním, 14.3.2023
Čtvrtá neděle postní přináší další velký příběh z evangelia svatého Jana, tentokrát o uzdravení člověka slepého od narození. Nachází se v něm druhé ze dvou evangelních míst, kde o sobě Ježíš říká, že je světlem světa. Což je tvrzení, jehož význam nejvíce vynikne například ve světle starozákonních slov „Hospodin je mé světlo a má spása!“ (Žalm 27).
Součástí příběhu je i dramatická konfrontace mezi uzdraveným člověkem a farizeji. Ti ovšem nejsou vykresleni jako jednolitá temná skupina. Jak píše evangelista, někteří z nich říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení?“ A nemohli se dohodnout. Zajímavé. Nemohli se dohodnout, přestože je zjevné, která z těchto dvou variant je rozumná a která zcela (ne)uměle vykonstruovaná. Jak trefné líčení společenského života, chtělo by se říci.
A když jsme tedy u té zjevnosti: Co je třeba k tomu, aby člověk dobře viděl? Většina lidí by správně uvedla objekt, dobré světlo (nejlépe sluneční) a zdravé otevřené oko. Všechny tři položky v evangeliu také figurují. Jsou ovšem ještě další důležité skutečnosti nutné k dobrému vidění: Vzduch bez kouře nebo mlhy, nervové vedení, zdravé zrakové centrum v mozku (i toho se musel onen zázrak týkat), a pak také zdravá mysl, zdravé city a dobrá vůle. I rozum a „srdce“ totiž ovlivňují to, na co se člověk záměrně podívá, jak pozorně, jak dlouho, čeho si všimne, co ignoruje, přehlédne, před čím zavře oči nebo nad čím oko přimhouří. Proto je důležité dbát nejen na zrak, ale i na smýšlení, chtění a tužby, udržovat je v dobrém stavu nebo (si) je případně (nechat) změnit.
První skupina farizejů měla oči zdravé, ve skutečnosti však viděla hůř než slepec. Nebylo jim nic platné, že Kristus vrhá nové světlo na svět a na smysl života. Příliš se zalekli toho, že by mohli v pravém světle uvidět sami sebe a v jiném světle ostatní.
Naštěstí stačí alespoň trochu chtít a Ježíš nám, slepým od narození, rád pomůže prokouknout. Pokud jsme pokřtění a pokud se svou víru snažíme dobře žít, bylo v tomto směru už nemálo uděláno. Ale neusněme na vavřínech – ve zrakovém centru určitě ještě nějakou kapacitu na nové spoje máme.
P. LADISLAV NOSEK SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně
Sdílet článek na: