HOMILIE: To je naše útěcha i naděje

Vydání: 2022/48 Poděkování za svobodu spolu s církví, 22.11.2022

Slovo advent, jak asi všichni dobře víme, znamená příchod. V podstatě můžeme mluvit o příchodu trojím. O tom historickém před 2000 lety, o tom na konci časů a o tom aktuálním.

Překrásně to vyjádřil Benedikt XVI.: „Bůh přichází, aby byl s námi v jakékoliv situaci; přichází, aby přebýval mezi námi, aby žil s námi a v nás; přichází odstranit vzdálenosti, které nás rozdělují a oddělují; přichází, aby nás smířil se sebou a navzájem mezi sebou. Přichází do dějin lidstva, aby klepal na dveře každého muže a každé ženy dobré vůle, aby dal jednotlivcům, rodinám i národům dar bratrství, svornosti a pokoje. Proto je advent především časem naděje.“

Stojí však za to zamyslet se i nad adventem – příchodem Boha na konci časů, v hodině posledního soudu nebo v hodině smrti, jak to čteme v evangeliu první adventní neděle. Ta chvíle jednou přijde, přijde nečekaně, uprostřed běžného života, a jediným rozumným postojem je bdělost – tzn. připravenost na setkání s Pánem, jako by k tomu mělo dojít právě dnes.

Obraz posledního soudu není především děsivý, je obrazem naděje, pro nás snad dokonce rozhodujícím obrazem naděje. Bůh je spravedlnost a zjednává spravedlnost. To je naše útěcha a naděje. Ale v jeho spravedlnosti je zároveň milost, jak víme z pohledu na Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Je třeba vidět obojí – spravedlnost i milost – v jejich správném vnitřním spojení.

Milost nevylučuje spravedlnost, nedělá z bezpráví právo ani není gumou, která vše vymaže, takže by nakonec bylo zcela lhostejné, co a jak kdo na zemi vykonal. Známe to velké podobenství o posledním soudu u sv. Matouše, v němž se láska stává kritériem konečného rozhodnutí ohledně hodnoty nebo bezcennosti určitého lidského života. Ježíš se ztotožňuje s potřebnými: s hladovějícími, žíznícími, cizinci, nahými, nemocnými, vězněnými.

„Cokoli jste učinili pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Láska k Bohu a láska k bližnímu se vzájemně prolínají, protože i v tom nejmenším se setkáváme se samotným Ježíšem a v Ježíši se setkáváme s Bohem. Adventní očekávání znamená život před tváří Soudce a přípravu světa i nás samotných na spravedlnost.

V určitém smyslu chce však Pán také skrze nás lidi stále přicházet na zemi. Klepe na dveře našeho srdce: „Jsi ochoten mi dát své tělo, svůj čas a svůj život?“ Je to hlas Pána, který chce vstoupit i do naší doby, chce vstoupit do života dnešních lidí i skrze nás. I to je příchod Páně a tomu se chceme v době adventní novým způsobem učit: ať Pán přijde také skrze nás. Bůh nám dal skvělý příklad – Pannu Marii – ona je hvězdou adventu, ona nám ukazuje cestu.

ANTONÍN BASLER, olomoucký pomocný biskup

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 24. – 30. ledna 2023

Biskupové: Postavme se strachu

Součástí výstavy korunovačních klenotů a lebky sv. Václava ve svatovítské katedrále byla také bohoslužba za vlast. V neděli se jí zúčastnili jak dosluhující prezident,…

celý článek


Varhany hrály komunistům, teď je čeká duchovní hudba

Ostravská katedrální farnost získá varhany, které vznikly v 80. letech pro pražský Palác kultury. Špičkový nástroj sloužil v posledních letech ostravské filharmonii.

celý článek


Videa, která ukazují svět víry

Natáčet videa na portál YouTube není až tak složité, jak si v pandemii vyzkoušelo mnoho farností. Zaujmout širší publikum, to už je něco jiného. Jak se to daří některým…

celý článek


Když chystáme farní ples

S blížícím se postním obdobím začala plesová sezona. Zapojuje se do ní nejedno společenství katolické mládeže, studentů i celých farností. Jak se takový ples připravuje?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay