HOMILIE: Tak Bůh miloval svět

Vydání: 2020/23 Církev opět křtí dospělé a biřmuje, 2.6.2020

V pohádce Sůl nad zlato se král ptá své dcery: „Jak moc mě máš, Maruško, ráda?“ Ona odpoví: „Jako sůl.“ V životě nám někdy zkrátka nezbývá, než komunikovat pomocí přirovnání. Chceme mít auto jako David, cibuli a česnek vypleté jako Pepa. Ale k čemu přirovnáváme míru své lásky, úroveň, které jsme již dosáhli?

Bůh Otec nám ústy svého Syna dává v dnešním evangeliu nahlédnout úroveň té své. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Jak moc tedy Bůh miluje? Bůh nemiluje „jako“, Bůh miluje činem. Činem, který je jasný, promyšlený, nesoucí důsledky napříč generacemi, a hlavně – činem, který je nesený láskou. Bůh nepopisuje, Bůh koná…

V této fázi nás může napadnout: Co z toho? Bůh je Bůh, ale my lidé? Vždyť i Ježíš říká tato slova o Otci Nikodémovi, zbožnému, studovanému Židovi! Ale co my ostatní? Jak často zápasíme jen s tím, abychom dokázali pozdravit nám obtížně snesitelné příbuzné, unesli kdákání sousedových slepic a vytrpěli žvanění kolegy v práci? Což potom umění milovat?

Jak se to dá vlastně naučit? Okoukáním? Načtením? Nebo naopak sebezáporem, autocenzurou? Bože, proč nám dáváš tak vzdálený a nadlidský vzor!

Zastávám názor, že nezbývá, než těžké věci skutečně natrénovat. A hlavně, konečně se zvednout a začít. Ano, bude to někdy těžké, budeme dělat chyby, ale když vytrváme, dostaví se časem posun.

Pokud se tedy skutečně vrhneme do činnosti „učení se milovat“, zpočátku vedeni vzorem „milovat jako (…)“, musíme po určité době narazit na jeho mantinely. Je nutné zdravě kapitulovat a vyznat: „Bože, přiznávám, že to není v mých silách, prosím, pomoz mi!“

A tady stojí za to se vrátit k onomu slovu „TAK“. Tak Bůh milovat svět… Co všechno je v něm obsaženo? Určitě celé Písmo. Příprava ve Starém zákoně, vyvolení jakési mladičké dívky Marie, její souhlas, roky prožité ve skrytosti, všechny zázraky, kázání, utrpení, nepochopení, smrt a zmrtvýchvstání. Žádné načítání ani okoukávání, jeden čin vedle druhého. Možná může někoho napadnout: „a za tohle ti, Bože, svět stojí?“ Obávám se, že to může být ještě horší – lze se totiž ptát i: „za tohle ti, Bože, stojím já?“

Nevím, jestli budu mít někdy auto jako David a cibuli a česnek vypleté jako Pepa. Vím ale, že „Bůh tak miloval mě, že dal svého jednorozeného Syna“.

Bůh začal s uměním milovat dávno přede mnou, ještě dřív, než jsem zjistil, že bych měl s něčím podobným začít já. Mým úkolem není vymyslet něco úplně nového, mým úkolem je s vděčností se k němu připojit. Ne s vděčností jako (…), s vděčností činem, který je můj.

P. HYACINT PAVEL KUCHTA OPraem.



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay