HOMILIE: Svědčit o síle odpuštění
Vydání: 2023/21 Blíží se Noc kostelů, 23.5.2023
V prvním čtení ze Skutků apoštolů se o sestoupení Ducha Svatého v den Letnic vypráví pohledem evangelisty Lukáše; zato v evangeliu je zaznamenáno, jak se vylití Ducha Svatého odehrálo z hlediska apoštola Jana. Oba dva, Lukáš a Jan, popisují dar Ducha Svatého se zdůrazněním zorných úhlů, které se navzájem doplňují a jejichž propojením se ukazuje v celistvosti biblické poselství o příchodu Ducha.
Ve Skutcích se klade důraz na proměnu apoštolů, kteří jsou shromážděni ve večeřadle a očekávají naplnění příslibů. Tak přece zněl Ježíšův příkaz: čekat na příchod zaslíbeného Ducha, který zahájí mesiánskou dobu. Je to tudíž Duch působící divy, Duch proroků: je to Duch síly. Stačí si přečíst proroka Jóela, abychom si udělali představu o tom, v jakém očekávání učedníci žili (srov. Jl 3,1–5).
A takto se Duch Svatý skutečně o Letnicích projevil: jako prudký vichr a jako oheň, který apoštolům okamžitě dodává sílu, aby mohli překonat strach a odpor, a to dokonce natolik, že jsou hnáni ven, aby svědčili v cizích jazycích o velikých skutcích Božích.
Naopak v evangeliu je Duch Svatý představen v podobě lehkého vanutí, které Ježíš dýchl na apoštoly, aby tím přijali moc odpouštět hříchy: je to Duch pokoje a milosrdenství, Duch připomínající proroku Eliášovi na hoře Chorebu Boží přítomnost jako lehounký vánek (srov. 1 Král 19,11–13). Není zde řeč o žádné síle ani charismatickém znamení ani o nějaké viditelné proměně, nýbrž jen o pověření odpouštět, a to se odehrává v atmosféře pokoje a společenství.
Jak tato dvě vyprávění, vyjadřující dva aspekty téže letniční události, skloubit? Dala by se shrnout souslovím: průraznost odpuštění. Tím pravým znakem se stává odpuštění – je to znamení, jímž se prokazuje vylití Ducha Svatého. Neexistuje nic silnějšího a převratnějšího než odpuštění, než cítit, že jsme milované děti, stále a navzdory všemu.
Právě Duchu Svatému je vlastní dávat nám zakoušet, že jsme Boží děti, vnitřně nás utvrzovat v tom, že náležíme Bohu Otci a že na nás nespočívá žádné odsouzení. On vítězí nad strachem zděděným zraněnou lidskou přirozeností, že nás Bůh kvůli našim hříchům opustí.
V tom také spočívá to pravé poslání: svědčit o síle odpuštění, o tom, že Bůh je ve své podstatě milosrdenství, něha a přátelské společenství.
Oč tedy prosit právě v den Letnic? O to, abychom pociťovali, že nám bylo odpuštěno, a stali se „průtočištěm“ milosrdenství pro své bratry a sestry – tím, že jim dáme zakusit svou lásku a Boží přijetí.
P. ALVARO GRAMMATICA, kněz společenství Koinonia Jan Křtitel
Sdílet článek na:
