Vydání: 2019/22 Páteční večer patřil Noci kostelů, 28.5.2019

Nové náboženství, které hlásali apoštolové, sklízelo úspěchy nejen v Jeruzalémě, ale postupně čím dál víc i za jeho hradbami. Ukazovalo se, že Ježíš Nazaretský a jeho poselství neupadnou v zapomnění, jak si to mnozí přáli. Křesťanského kvasu se dokonce záhy začal obávat i chrámový personál. Šlo přece o jeho věrohodnost, o možné zpochybnění duchovního a politického postavení Jeruzaléma. Apoštolové a jejich následovníci představují žijící výčitku pro velekněze, kteří sprovodili ze světa Mesiáše, a tak se opět vynořují zákazy, hrozby, násilí a nakonec další zabíjení. Mladý muž Štěpán, dobrý znalec Písma, obratný v řeči i sympatický v pohledu, podstupuje smrt. První kapky křesťanské krve padají na zem a je jasné, že pro vládnoucí třídu to rozhodně není konec.
Jeruzalém přestal být bezpečným místem. Mnoho věřících odchází raději do klidnějších končin Samařska, které díky tomu taky uslyší radostnou zvěst, ale je jasné, že věrnost Božímu Synu může mít odteď tu nejvyšší cenu. Vyprávění Skutků apoštolů, z něhož o sedmé neděli velikonoční slyšíme pouze kratičkou část, si zasluhuje poněkud hlubší pohled. Zajisté nám neuniká podobnost Štěpána a jeho Mistra. Na jejich obhajobu není nikdo zvědavý, protože rozsudek byl vynesen už předem. Zuřivost Židů i poslední slova volající po odpuštění – to vše je velmi nápadné. Rodí se nový svědek, martyr, vzor každého věřícího, který chce dokonale následovat Pána.
Krev křesťanů padá na zem stále. Denně slýcháme o těch, kdo byli povoláni k nejvyšší oběti. Seznam mučedníků se rozrůstá nejen v zemích daleko od nás. Svědectví bezmezné lásky a věrnosti, třebaže v nekrvavé podobě, žádá četné oběti neustále. Nepíší o nich noviny, ale známe je z míst, kde žijeme a kde se pohybujeme. Jsou přece mezi námi nezkompromitovaní politici, čestní obchodníci, věrní manželé, svědomití kolegové. Vždyť ten, kdo si zvolil Krista za svůj životní vzor, podstupuje denně své mučednictví navzdory síle prostředí, jež ho obklopuje. A jako se krev mučedníků stává pak semenem nových křesťanů, takovýto každodenní skrytý zápas přináší úlevu a záchranu pro náš nemocný svět.
V evangeliu zrovna slyšíme Ježíšovu velkou touhu po tom, aby to s námi dobře dopadlo. Abychom nezůstali osamoceni a nepotřební, ale abychom byli jedno: jedno spolu navzájem a současně jedno s Otcem i Synem. Jedno – i když každý zůstáváme nezastupitelným a nezaměnitelným jedincem. A takto putovali k cíli, kde budeme s ním.