Velmi často uděluji v souvislosti s manželstvím různé dispense, které předpokládají pro dobré fungování společného soužití téměř zázrak. O ten následně prosím Pána. Ale i ta manželství, která žádný dispens nepotřebují, jsou zázrakem, na jehož uskutečnění se máme všichni podílet. Vždy když se mluví o tom, jaká by rodina měla být, vzdaluje se od sebe ideál a realita. Sdělovací prostředky jako by chtěly omlouvat naše selhání, chrlí na toto téma neuvěřitelné množství excesů. Každý den je možné dovědět se, kdo z mediálně známých lidí se právě rozvádí nebo má nového partnera či partnerku. Zdá se, že kolem nás jsou stále víc zdůrazňována práva jednotlivce na úkor společenství rodiny a zvyšován tlak na to, abychom všeho, včetně druhých lidí, využili k tomu, co je příjemné pro nás, co slouží k našemu osobnímu prospěchu. A abychom se přitom neohlíželi na dobro ostatních – jde přece o mé štěstí. Přes takto naznačený trend (nebo možná právě proto) překvapuje nedávná anketa, podle níž 90 % mladých lidí touží po dobrém manželství a rodině. Ovšem vzorce chování, které přijímají ze svého okolí, jim to téměř neumožňují.

Je vůbec možné, aby se v mém životě ideál a realita manželství k sobě přiblížily? Určitě ano. Vnímejme pozorně texty svátku Svaté rodiny. Vedou doprostřed života, kde je bez zbytečného zdůrazňování obsažen samozřejmý ideál života, kdy je Bůh a jeho vůle na prvním místě. Smyslem evangelního příběhu, v němž Maria s Josefem přinášejí do chrámu Ježíše, není jen formální naplnění Zákona. Tím podstatným je jejich vnitřní jistota, že toto dítě nepatří jim, nýbrž Bohu. Že oni jsou jen „správcové“ a že pro tento úkol dostanou všechno potřebné. Zde můžeme do tohoto prorodinného příběhu vstoupit i my a říct: „Pane, i mně jsi daroval a svěřil rodinu a blízké. Všechno, co mám a čím jsem, je tvým darem. Prosím, pomáhej mi, ať k druhým přistupuji s úctou a láskou a přijímám za ně odpovědnost.“

A rád bych ještě dodal: Blahoslavení jste vy, manželé, kteří jste svůj život postavili na Bohu a své manželství přijali jako dar i službu sobě navzájem a tímto postojem vytváříte prostředí lásky, v němž mohou vyrůstat vaše děti. Blahoslavení jste vy, kteří jste starost o váš vzájemný vztah, o vaši rodinu a výchovu dětí nepostavili až za své zaměstnání a záliby. Blahoslavení jste vy, kteří jste sobecky neodmítli děti a v důvěře jste v nich přijali Boží dar. Stejně tak i vy, kteří jste přijali cizí děti a staráte se o ně jako o vlastní. Blahoslavení jste, když se vám kvůli zachování vašeho manželského slibu budou ostatní posmívat a považovat vás za hlupáky. Nebojte se. Vaši odměnu vám nikdo nevezme.